V tyto dny se hodně připomíná. A nejen ona, i další oběti komunismu. Ona má to " privilegium", že byla jediná žena, ale v procesu s ní zahynulo i mnoho dalších lidí. 27. června 1950 ji soudruzi popravili. Je to další bod v celém seznamu těch, které mám v nechápavém seznamu, proč u nás komunistická strana není postavena mimo zákon. Není. Jde to tedy mimo mé chápaní. To bohužel nezměním, tak alespoň účast na pietní vzpomínce na Miladu Horákovou. Světla pro památku Milady Horákové a všech obětí komunismu.
V mém oblíbeném Muzeu Kampa. Včera v podvečer. Silný zážitek to byl.
Znám osud M. Horákové z vyprávění tety, která byla u ní zaměstnána, jako hospodyně. Osud, který nelze zapomenout...
OdpovědětVymazat