Pracovní doba učitele- díl druhý

    „Vy se máte, máte ty prázdniny….“, je věta, za kterou by většina kantorů vraždila. Jednak prázdniny jsou jejich dovolená, jednak jsou pevně dané, čímž se výrazně eliminuje možnost vybrat si dovolenu v jinou roční dobu než v tu nejvíce exponovanou, v letní sezóně. 

    A neposlední řadě, kdo někdy nějakou dobu učil, velmi dobře ví, že sedm letních týdnů rozhodně na zotavenou nestačí. Leč veřejnost vidí jen dva měsíce prázdnin a zbytek roku si podle některých „extremistů“ jen hrajete s dětmi, takže o co vám jde? Nu, v mém zamyšlení půjde o pracovní dobu učitele, která je podle našich zákonů stejná jako všude jinde, tedy 40 hodin.  Jenže v reálu pracovní doba učitele nikdy nekončí. Domů si vlečete písemky, večer děláte přípravy, vyřizujete rozhovory s rodiči, chystáte projektovou výuku, přemýšlíte o problémech s nezvladatelnými dětmi i s dětmi jinak problémovými.   

    Úředně je pracovní úvazek rozdělen na přímou výukovou povinnost, která většinou čítá 22 hodin. Na každou výukovou hodinu pak hodina přípravy. A jelikož školní hodiny jsou 45 minutové, do šedesáti se doplňují dozory, porady, třídní knihy, administrativa….

   Nelze zapomenout na opravy písemných prací, sešitů a dalších nezbytných úkonů. Někteří vedoucí pracovníci pak lpí na osmihodinové pracovní době svých zaměstnanců, konkrétně chtějí osm hodin na pracovišti, aby jejich pracovní doba byla lépe kontrolovatelná.  Pak by mohla nastat situace, že se buď uprostřed odpolední výuky, nebo nekonečné klasifikační porady kantoři seberou a odejdou pryč, neboť jim právě skončila pracovní doba. A přesčasy se ve školství moc nenosí, protože na jejich proplácení nejsou peníze. Tak jak je to tedy s pracovní dobou českých kantorů. Jistě, najdou se i tací, kteří opouští školu se zvoněním, ale většinou si i tito „rychlíci“ nesou sešity s sebou. A školu opouštějí proto, že jdou do druhého zaměstnání si něco přivydělat. Většina pedagogů ale setrvává na pracovišti s cílem opravit, připravit, vyplnit…Školu pak opouštějí v podvečer, pokud k tomu přibudou třídní schůzky, pak v pozdních večerních hodinách.  Mnozí pak věnují dětem i svůj volný čas při organizaci mimoškolních aktivit, výletů či exkurzí. Při všech těchto aktivitách jsou permanentně jednou nohou v kriminále, protože člověk nikdy neví, co se může přihodit. Lze tedy bez nadsázky konstatovat, že pracovní doba učitele v podstatě nikdy nekončí. A nelze se divit, že poznámku o prázdninách mnozí nesou velmi nelibě. Copak v jiných profesích někomu vyčítají dovolenou?

    V kantořině navíc hrozí syndrom vyhoření, jde o pomáhací profesi, která hodně vysává. V některých zemích proto učitelům nabízejí po určité době za katedrou rok placeného volna, aby cestovali, studovali, načerpali energii, kterou ve školství tak rychle vyplýtvají.

 U nás jim závidí prázdniny. Trochu smutné porovnání.