Ctíme na našem gymnáziu tradice a významné dny si
připomínáme. Den dětí není výjimkou. Děti dostaly drobné pozornosti, které jim
měly zpestřit jejich sváteční den. Ve výuce jsme pak připomněly, hlavní účel
tohoto svátku: upozornit na dětská práva ve světě, na to, všude děti nemají
takové štěstí, že mohou prožít klidné a bezstarostné dětství. A odpoledne jsme
si pak společně s tercií, kvartou a septimou připomněli, že ani u nás
nebyly vždycky takové doby. Vypravili jsme se na Ďáblický hřbitov, kde je
dětský hřbitůvek. Leží tu děti maminek, které zemřely v komunistických
lágrech. A soudruzi následně nechali zemřít i jejich děti. Nebýt paní Zdeny
Mašínové, která toto místo objevila v době, kdy pátrala po hrobu své
matky, kdo ví, jak dlouho by ještě bylo utajeno. Od čtyř hodin zde byl
oficiální pietní akt, ten jsme nenavštívili. Byli jsme tam dřív, připomenut si,
zapálit svíčku a uvědomit si temná místa naší nedávné historie. Z pohledu
dětí.
Tato informace je pro mě zcela nová. Vůbec jsem netušila, že komunisti nechali děti zemřít. Může být ještě něco horšího ?
OdpovědětVymazatTo snad už horší být nemůže. Když čtete na těch náhrobcích, že to miminko zemřelo po dnu, dvou, třech, ale i třeba po měsíci či roce utrpení, je to doopravdy čirá hrůza.
OdpovědětVymazat