pondělí 31. ledna 2011

Žárovka

Praskla nám žárovka. Stará, dobrá, neunijní. Zásoby doma došly, bylo třeba vypravit se pro žárovky nové, což se ve finále ukázalo jako nečekaný problém. Prodavač v elektromarketu se tvářil klasicky otráveně jako správný zaměstnanec těchto molochů. Znuděně procedil mezi rovnátky, že tyhle žárovky už se nevyráběj!
  Odpověď mi připadala nelogická. „Proč by se nevyráběly?“
„Jak to mám vědět?“ Chystal se zmizet v bezpečí nějakého skladu, což jsem mu ovšem svou dotěrností neumožnila.
„A ty co se vyrábějí, máte?“
Neochotně uznal, že jako zákazník mohu mít toto, byť trochu výstřední, přání. Chvilku se hluboce zamýšlel a pak neurčitě mávl rukou k jakýmsi policím, kde jsou ty schválené EU.
„Tam je máte,“ pravil neochotně a dál se tvářil jako majitel IQ šumící trávy.
„Jo, a šedesátky stejně nemáme,“ dodal ve snaze předejít mým dalším dotazům. Nevím sice, jakým myšlenkovým pochodem přišel na to, že potřebuji zrovna šedesátku, ale míra mojí trpělivosti byla dávno vyčerpána a fakt, že jsem hocha neinzultovala, překvapil i mě samotnou. Tady tedy ne. Většinou po podobné situaci zanechávám marné nákupní snahy, tentokrát byla nálada jiná. Zajímalo mě, jak to s těmi žárovkami vlastně je. Takže vzhůru do obchodů, nejlépe nějakých menších, kde bude i normální prodavač. Dokonce jsem byla i zvědavá, jestli nějaké svícení seženu. Na Milady Horákové je obchůdků nepočítaně a tudíž je pravděpodobnost, že slušného prodavače člověk pohledá. Chtěla jsem se informovat, zda si mohu koupit obyčejnou žárovku.
„Už se nevyrábějí,“ vysvětlil poměrně ochotně starší pán za pultem, ale se spikleneckým úsměvem směrem ke mně dodal: "Ale my máme ještě staré zásoby.“
Pochopila jsem, že běžná žárovka, která mě provázela od dětství, pomalu končí. Nahradí jí buď žárovka úsporná (ta se mi do místnosti, kde se pořád rozsvěcí a zhasíná, opravdu nehodí) anebo jiná, maskovaná za tu Edisonovu, ale schválená EU, a asi desetkrát dražší. Konkrétně moje šedesátka ze starých zásob stála asi dvacku, zatímco ta nová, evropsky vyfešákovaná byť na první pohled stejná, sto čtyřicet. A jestli jsem to dobře pochopila, nevydrží o moc víc než ta prastará. Rozhodla jsem se pro zásobu starých. Připomnělo mi to sice dobu dávno minulou, ale historie se jak známo opakuje. Bohužel. Kupodivu, nebyla jsem jediná. Zaujal mě dokonce pán za mnou, kterého jsem zjevně inspirovala, a ten patrně skryté zásoby vyčerpal. Dokonce chtěl i stovky, ale ty EU zlikvidovala nejdřív, syknul prodavač, zaskočen nečekanou tržbou. Pán ale bohorovně pravil, že to nevadí, i šedesátka se hodí.
  Byla jsem ze své žárovkové anabáze jako v Jiříkově vidění. Jako zarytý euroskeptik sice plno bruselských výmyslů nechápu, ale že i žárovky? Diktát zprava nebo zleva, vždycky je to diktát. Byla jsem z toho otrávená a neviděla světlo na konci tunelu (byť v tašce se skrývalo plno starých šedesátek.:-)
   Vlastně jsem si vzpomněla na Edisona. Určitě se obrací v hrobě.

5 komentářů:

  1. Nic nového pod sluncem!
    Z čistě ekologických důvodů EU rozkázala používat ,,úsporky" a nyní je už veřejným tajemstvím, že ve výsledku na výrobu, provoz a likvidaci žárovky schválené EU je zapotřebí mnohem více energie, než v součtu na ty staré, osvědčené ...

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsem u nás, na maloměstě, kupovala ještě ze zásob, které v obchodě měly. A myslím si o tom svoje.

    OdpovědětVymazat
  3. Mně to světlo úsporek nevyhovuje /asi nějaký subjektivní dojem/ - a cena taky ne. ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Taky to opatření nechápu, mně ty úsporné taky nevyhovují, zatím máme staré zásoby, ale ty už se povážlivě tenčí...

    OdpovědětVymazat
  5. No žese divíte...rovné okurky, žárovky...prostě kraviny...

    OdpovědětVymazat