Chytřejší než já

Člověk nemusí být ani penzista, a přesto mnohé pamatuje. Nebo má aspoň ten pocit. Většinou při setkání s nějakou novinkou, která za našeho mládí neexistovala ani v odvážných snech. To pak jeden jen pobaveně kroutí hlavou, jak je to všechno jinak. Patřím ke generaci, která ještě zná kopírák. Když kamarád chyběl, tak se jednoduše do sešitu vrazil fialový kopírák, který zamazal všechno kolem a nafialovělý text šel někdy přečíst hodně špatně, ale účel to splnilo, probraná látka se nemusela opisovat, brala se přes kopírák. Stejně tak existovaly samizdatové knihy na průklepovém papíru, kde se písmenka samovolně ztrácela, ale byl to jediný způsob množení. Myslím textového množení, samozřejmě. Ještě i diplomku jsem ťukala na psacím stroji, což znamenalo obrovskou ztrátovost v oblasti papíru. Překlep či zapomenutý odstavec znamenalo vytrhnout papír ze stroje, nasadit znova a datlovat od začátku. Věc, kterou dnes díky počítačům vůbec neznáme. Stejně jako kopírák, neb máme jeho ženské variace, tedy kopírky. A čím modernější tím chytřejší. Rozhodně chytřejší než já. Máme v práci zase nějakou upgratovanou variantu, což znamená, že kopírování opět znamená velkou ztrátovost v oblasti papíru. Kopírka si totiž pracuje podle vlastní logiky. Umí tolik věcí, že proniknout do všech jejích funkcí se ani nesnažím. Potřebuji od ní prosté kopírování. Ovšem diktuje si ona, ne já. Jakmile se jí něco nezdá, začne na mě blikat a přemluvit jí k další práci většinou nedokážu. Buď jí musím na delší dobu vypnout z elektřiny, aby zapomněla, co se jí nelíbilo. Anebo je nutno zavolat paní hospodářku, která jediná si s ní rozumí. Když už bych jí měla volat podesáté, zastydím se a bojuji s moderní technikou sama. Mám dva papíry a potřebuji je zkopírovat na jeden. Podle mé ženské logiky by to měl být příkaz dva na jeden. A není. Tudíž vyzkouším celou řadu dalších možných variant, čímž stoupá již zmíněná papírová ztrátovost, až ve výsledku funguje příkaz dva na dva. Ještě musím nastavit velikost papíru, monstrózní kopírovací krabici se nezdá můj formát 4A úplně přesný, a pak už mohu stisknout tlačítko ke kopírování. Ovšem mezitím skončila lhůta, kdy je robot ochotný pracovat, a tak mě vypnul. Tudíž celé nanovo. Nu, pokrok je pokrok, ale někdy si říkám, zlatý kopírákJ