Na Štěpána

...bez Štěpána, skandovalo se kdysi. Zaujaly mě v tomto kontextu dvě věci. První je, že dnešní studenti tomuto heslu většinou vůbec nerozumí. Logicky, soudruh Štěpán zmizel v propadlišti dějin a dnes ho prostě ti studující většinou neznají, tudíž jim heslo přijde nelogické, potažmo nepochopitelné. 
  A druhou věcí je fakt, že něco podobného by se brzy klidně mohlo volat znova, byť jméno by bylo již jiné. Ale nějak se nám to všechno oklikou vrací, minimálně v poslaneckých lavicích to tak vypadá. Ovšem tato "dumka" by rázem nebyla nikterak sváteční a k dnešní koledě se nehodí. I když, díky bohatosti češtiny, si s tím lze pohrávat, jako že jsme si vykoledovali, co jsme chtěli:-(, ale ani to nebudeme dnes rozvíjet....
 Dnes je prostě Štěpána. Koleda. Závěr letošních Vánoc. Tak ať stojí za to.  Vánoce opět na blátě, ty bílé jsou už léta v kategorii sci -fi:-), ale i tak přinesly, co přinést měly:-). Tak zase za rok. 

Svátky

patří hlavně dětem. Těm malým nejvíc, protože jen s nimi mají ty svátky to pravé kouzlo. A pak i se zvířátky, Tobiáš je stejně jako byl Zachariáš, prostě vánoční pes. S dětmi se přetahuje o dárky, trhá papír jak o závod a společně pod stromečkem připomínají jedno velké klubko. Pod hromadou papírů skoro není vidět. Celé svátky se tak baví:-)

Štědrý den

Hoj ty štědrý večere, ty tajemný svátku.....
Milan Kundera jako ideální tip pro sváteční čtení. I s klasickým názvem....
A Betlémské světlo od Antonína, které zhaslo již cestou domů. Je třeba zlepšit transportní zařízení:-)
                          

Prázdniny

Letos jsou sice trochu kratší, ale jsou tady. Hodlám je využít v dokonalém významu toho slova, tedy bude prázdno. Žádné povinnosti, jen relax, knihy, procházky, bazén, sauna, Hanička. Prostě prázdniny:-)

Vánoce

Lze v určitých chvílích zaměnit takřka za Armagedon. Minimálně za ten dopravní. Vypadá to, že si většina národa myslí, že když nebudou o svátcích zavaleni dárky a jídlem, Vánoce snad ani nepřijdou. Včerejšek tomu na pražských ulicích (do obchodů jsem nevstupovala) tomu nasvědčoval. Dopravní kolaps. Magistrála stála. Na Smíchově v jakémsi obchoďáku zkolaboval parkovací systém, auta nemohla ani tam ani ven, všichni stáli v jedné obří dopravní zácpě. Všichni v touze ještě něco nakoupit či se někam přesunout. Také jsem se chtěla přesunout, leč raději jsem to neriskovala. Ještě v osm večer stupeň dopravy 4, tedy nebyla šance někam se dostat. Naštěstí jsem nijak zásadně nemusela, jen chtěla. A tak jsem nakonec zůstala doma. V klidu a vánočním rozjímání.Protože to, co je na ulicích (a v obchodech) má do sváteční atmosféry hodně daleko. Spíš to připomíná nefalšované peklo. Včerejší doprava byla vskutku pekelná. Na svátky se lze těšit hlavně proto, že snad toto šílenství skončí a nastane vytoužený klid. I když kdoví, vypuknou slevy a šílenství je tu zpátky...Tak snad alespoň na půlnoční?

Vánoční večírky

vrcholí. Ba i škola už pomalu končí. Už jen vánoční besídky a konec. Konec sedmnáctého roku. A pomalu kráčíme vstříc tomu dramatickému, osmičkovému. Ve veřejném prostoru to dokonce dramaticky i vypadá, vrací se staré struktury a vypadá to, že se uzavírá jeden cyklus, který by měl, logicky, otevřít dveře tomu dalšímu. Uvidíme, čím nás naši zákonodárci, volba prezidenta a další úkony příštího roku překvapí. Na konci sedmačtyřicátého třeba také netušili, do jakých osmičkových rán se probudí.
 Tak ale my věřme v lepší zítřky:-) a přejme si klid, pohodu a hlavně zdraví:-).
Hezké vánoční prázdniny, krásné Vánoce a hodně štěstí v novém roce 2018

Ježíškova vnoučata

Letošní charitativní novinka. V adventním rozpoložení se pomáhá nejen dětem a pejskům, ale i seniorům, kteří zůstali opuštění v různých ústavech. Líbí se mi ta myšlenka, a i se studenty se snažíme být Ježíškovo vnouče.  Někdy to nebylo úplně jednoduché, přání jako nový automobil či třeba výlet k moři jsou logicky nad naše finanční možnosti. Mnozí si přáli zážitek, většinou v podobě setkání s někým slavným. V tomto směru vítězila touha setkat se Karlem Gottem,  což se zákonitě musí jevit jako přání  střetnutí se s vrstevníkem, ale asi to bude myšleno jinak. Někde ve vás přání vyvolává smutek, co všechno je pro lidi na sklonku jejich životní dráhy zapovězené a k čemu se musí složitě dopracovávat formou dobročinnosti. Nejvíc mě dostávala přání ve stylu, kdyby mě někdo dovezl za mými dětmi či vnoučaty…. Znamená to snad, že tito příbuzní někde daleko žijí a své seniory ani jednou v roce nenavštíví? Patrně asi ano, což je tedy velmi smutné. Ale může to být i jinak, úkolem Ježíškových vnoučat není moralizovat, ale v rámci svých možností pomoci. A tak pomáháme. S radostí a s láskou.

Zatímco děti z dětských domovů mívají většinou jednotnou touhu po novém mobilu, zde převládaly nové vozíky či rehabilitační lůžka. Je to takový symbolický životní oblouk vyjádřený formou přání. To je další věc, která mě docela zaujala. A pak plno příběhů, které dojímají. Hezká myšlenka se zrodila.

Ježíškova vnoučata se opravdu docela snažila, příběhy dárců i obdarovaných byly plné emocí.