Úkryt před světlem

Nějak nemám nových zdrojů, vracím se tedy k již přečtenému. Erskinová je sázka na jistotu. Alespoň já ji moc ráda čtu, děsně mě ty její kombinace baví. Tentokrát jsem sáhla po knize, která reflektuje hony na čarodějnice, tedy pěkně temné období. Ovšem v tomto případě skvěle zpracované. Četla jsem již před staletími:-), takže pozvolna zapomínám, proto je zážitek z knihy opět vynikající. 
                                          

Stávka na poště

Stávka na poště probíhá podle mého mínění již léta. V pondělí nás tedy nečeká nic nového pod sluncem:-).Výprava na poštu znamená vždycky takřka povinnost vzít si na čekání dovolenou, tempo v jednotlivých okýnkách je opravdu " vražedné!" Samozřejmě nechci nijak zpochybňovat právo zaměstnanců na stávku, na důstojné podmínky, ale když přijdu na poštu, těžko v sobě doluji sympatie. Pošta narvaná k prasknutí, fronty takřka válečné...
Ovšem okýnka otevřená jen dvě, tempo vážně šnečí, prostě takřka aktivní stávka:-). 
Krom toho pošta avizuje další zdražovaní, oznamuje,že balíky podané dnes už asi do svátků nedoručí navzdory heslu dneska podáme zítra dodáme:-), prostě poštovní peklo na zemi. 
A tak nevím, jak se k celé té poštovní záležitosti postavit?! 
 Osobně mám navíc vlastní zkušenost, že mnoho zásilek ani nedoručí.A když se poté pídím po příčině, většinou narazím jen na krčení ramen. Nebo na odpověď, že za to asi může nějaký brigádník!!! 
Nu, a tak to na naší poště chodí. Vyhýbám se jí jak čert kříži, přestože paradoxně stále lpím na posílání pohledů ( které se pak na Letné ztrácejí:-),prostě takový smrtící koloběh).
 Někdy ale na poštu prostě člověk musí. ...Nedávno jsem jen tak opatrně nakoukla. Fronty až na chodník, okénka klasicky dvě, ženy za pultem patrně již ve stávce:-) Takže v pondělí to bude vlastně naprosto klasický stav:-). Svoje zásilky pošlu raději až v novém roce. Nebo převezu sama:-)

V knihovně

V knihovně se v letošním adventu cítím jako ryba ve vodě. Daří se mi v rámci svého „turné“ navštěvovat jednu za druhou (kapku nadsázka, ale je jich požehnaněJ). Proběhne autorské čtení, které je zacílené na Doskočiště protektorát. A jelikož s sebou většinou beru i svá předchozí „ dítka“, povede se mi znovu představit i je, což je krásné naplnění sloganu: dva v jednom. Resektive pět v jednom:-)

I tento týden byla knihovna, nedaleko Prahy, což je skvělé, protože stihnu dojet i po odpoledním vyučování. Výborná adventní nálada, pozorní posluchači, zajímavé dotazy. Krásný zážitek. Nezbývá mi, než se s velu radostí těšit na další knihovny, které budou samozřejmě i v novém roceJ

Básníci

Ti poslední. Co čekají na naději. Konečně jsem je viděla. Mají,pravda řadu kritiků, a asi bych se jindy také v některých věcech přidala. Ale na druhou stranu, některé počiny jsou svým způsbem tabuizované, na ně se prostě nesahá. Třeba na Básníky:-) My, co jsme vyrostli na jejich příbězích, přijímáme každý další díl s určitou pokorou, ve které se tak trochu zrcadlí i náš vlastní život. Zestárli jsme spolu s nimi. 

Vlastní zrcadlo vždycky ve mnohém omlouváme. Stejně tak Básníky. Možná také stálečekám na naději? Nebo na zázrak...?

 Mám je prostě ráda ve všech jejich podobách. I v té nejnovější. Je to směs radosti, smutku, nostalgie, souznění…. Prostě, jsou to moji Básníci. Vždycky hodnotím na sto  procentJ, bez ohledu na to, co říká paní SpáčilováJ

Zpomalování

Časy se mění. A tak jako kdysi bylo heslem doby zrychlování, fast foody a hudební hit Spěchám, který ale mám ráda dodnes, dnešek se zaštiťuje heslem zpomalování. Alespoň letošní advent tak vnímám, a možná i proto mám pocit, že jde nějak pomaleji, lépe a radostněji. Když se člověk nikam neřítí, lépe všechno vychutná. Pravda, první týden adventní se mi trochu vymkl, nakupilo se těch akcí najednou více, ale všechny byly kvůli nové knize, tedy ( z mého úhlu pohledu) velmi potřebné. A také velmi krásné. Proběhla setkání s mnoha zajímavými lidmi, zhmotnila se  i virtuální přátelství, což mě v některých případech těší obzvláště, kniha byla prostě vypravena do světa se vší parádou. Hned poté nastalo přeřazení na nižší rychlostní stupeň a je to paráda. A krásně mě v tomu utvrzuje i poslední vydání oblíbeného časopisu Moje Psychologie, který má taktéž na titulce vyzývavé Zpomalte. Pravda,některým lidem to vůbec nejde, musí se tomu učit. Ale člověk se učí celý život, tak proč se neučit zrovna zpomalování. To je, podle mého, celkem příjemný trénink. Je čas na slow food, píseň Loudání a pozvolné proplutí adventem. Třeba s novou knihou v ruceJ

Upíjení

Mám ráda tento adventní den, svátek Lucie, která noci upije. Sice dne nepřidá, ale naděje už tady je. Dříve se v tento den slavil slunovrat. Ten máme nyní o týden posunutý, ale i tak  je dnešek krásným adventním zvykem. Dříve běhaly mezi lidmi lucky, bílé nadpřirozené bytosti s dlouhým zobanem. Dnes neběhá nic, snad jen někteří za vánočními dárkyJ, ale je to den plný naděje. Zase se to všechno obrací, Lucie prostě noci upíjí a my klidně můžeme také, třeba takový adventní svařák rozhodně stojí za zamyšleníJ. 

A samozřejmě, všechno nejlepší všem Luciím, které sem chodí. Blahopřeji a přeji příjemné upíjení....

Vánoční trhy

V Praze na každém rohu. Ale ty na Staromáku mají kouzlo největší. Praze advent opravdu sluší, ale v sobotu večer musíte mít hodně velkou empatii a nadhled. Když místy ani nelze samostatně jít, jelikož Vás nese dav, ani vánoční melodie nevydoluje slavnostní atmosféru. Jenže, co by člověk neudělal pro děti. Na druhou stranu, v tom davu aby se o ně jeden bál. Takže hezky na ramena, ale i tak je to boj. Také nakoukneme ke zvířátkům, ale to mě pak bolí duše. Mám pocit,že všechny ty ovečky, oslíci, kůzlátka, napěchovaná v miniaturních ohrádkách a kolem ty davy, musí strašně trpět. Stejně jako koníci, co vozí turisty. Zjevně to ale nikoho netrápí,a jelikož nevím, jak proti tomu bojovat, tak se tomu raději vyhýbáme. To jsou ty kazy na kráse, ale jinak je adventní Praha krásná. Ve všední den ale mnohem víc než v sobotu:-)