Naši furianti

Naši furianti jsou divadelní klasika. A když je něco klasika, máte pocit, že to znáte. A furianty jsem si myslela, že znám dobřeJ. Ale Dlouhá dovede překvapit.  Většinou samozřejmě mile a i dnešní furianti byli trochu jiní, milí, hraví a muzikální. Představení získalo řadu cen, což nemusí být vždy známkou kvality, ovšem tady jsou ocenění opravdu ve správných rukách. Režie se ujal pan Borna, který sám o sobě už avizuje, že to bude dobré. Herecké obsazení je v Dlouhé stabilně kvalitní, tudíž Naši furianti byl zážitek. A nejen proto, že nás pozvala nadace Paraple, jako odměnu za pomoc, ale i proto,že divadlo bylo takové, jaké má v pátek večer být. Mělo myšlenku, spád a pobavilo. Tudíž malý raut na konci byl jen skvělou tečkou za velmi kulturně emočně vyčerpávajícím týdnem.

Sex ve škole

 Doktor Uzel ví hodně o sexu a nebojí se zeptat, respektive promluvitJ Dovolila jsem si na začátek parafrázi mého oblíbeného Sexu ve městě. K lechtivým myšlenkám mě vede dnešní seminář dálkového studia, na který zavítal guru českých gynekologů a mediální showman, pan doktor Uzel. A jelikož pan Uzel je známý tím, že by sex zařadil do školních osnov ve všech jeho podobách už od první třídy, ne-li i ve školce, byla jsem plna očekávání, jaká moudra se zase dozvím. Je jasné, že sex je téma poměrně frekventované, když už ne v našich školách, tak na seminářích zcela jistě.  Během mých pátečních seminářů je to již minimálně po šesté, tudíž jsem sama byla hodně zvědavá, co ještě nového se mohu dozvědět a jak, metodicky správně, motivovat mládež pro sexJ. Nu, pan Uzel nezklamal. Jeho mediální praxe je natolik součástí jeho povahy, že i přednášku v pátek odpoledne dokázal proměnit v showJ. Sice nevím, kolik z nás, kantorů, dovede podobě uvolněně transportovat sexuální osvětu do školních lavic, ale pokud máte v sobě kapku komediantské krve, i sex ve škole je brnkačka. Tím nemyslím nesmělé studentské objímání v tělocvičně za švédskou bednou, ale smysluplné vysvětlení všeho, o čem mnozí dospělí se svými dětmi mnohdy nemluví. Děvčata jistě potěší, že postinor a podobné léky jsou od minulého měsíce volně prodejné.   Některé jedince možná zaujme, že zákon od dubna povoluje dobrovolnou sterilizaci, a že orální sex není vlastně žádný sex. To zase vymysleli Američané, od dob Clintonovy aférky. Nu, přednáška byla zajímavá, takové lehké sexuální osvěžení. A to i přes to, že náš pan ministr školství se domnívá, že seznámení dítěte školou povinného s kondomem přispěje k jeho demoralizaci:-). Dětem zcela jistě budu raději prezentovat poznatky pana Uzla.

V senátu

....podruhé.

Ne snad, že by se pro velký úspěch opakovala Jednota bratrská, ale někdy se to tak semele, že po delší době půstu je milion věcí najednou. A tak i já jsem se dnes znovu ocitla v Senátu, tentokrát na akci věnované historii druhé světové války a vystěhování Neveklovska. Tedy moje Odnikud nikamJ. A ne, že si budu v klidu dřímat v senátorských lavicích, jak jsem v duchu doufalaJ .Byla jsem vyzvána k proslovu. A je to jako na houpačce. Zatímco včera jsem hovořila k hrstce svých věrných čtenářů, dnes jsem měla auditorium čítající přes dvě stě posluchačů. Trochu adrenalin. Původně totiž měla být paní Eliška Horelová, která napsala půvabnou knihu Kluci ze zabraného. Jako holka jsem ji četla s velkým nadšením.  Ale zdravotní stav jí účast nedovolil, tak pan senátor oslovil mě, abych prohovořila já.  Nu, vzhledem k tomu, že jsem se o svém živém vystoupení dozvěděla včera v noci, byla jsem kapku nervózní, ale ve finále se to, myslím, povedlo. Nekoktala jsem (to ostatně ani včera na čtení, abych uvedla na pravou míru některé mýty o autorských čteníchJ), prohovořila jsem jak o historii, tak i o své knize, která se tak snad zase dostala do širšího povědomí, a setkala se s řadou velmi milých a zajímavých lidí. Takže dnešní senátní čtvrtek vyvážil včerejší trochu škaredou středu. Život je prostě opravdu odnikud nikam, jako na houpačce.

Den D

Dlouho avizovaná akce autorského čtení z Odnikud nikam je dneškem historickou událostí, máme to za sebou.Bylo to ovšem trochu jiné, než jsem čekala. Přišli opravdu jen ti nejvěrnější. Spousta práce tedy přišla vniveč,ale tak už to chodí, bohužel  Začínalo se v šest a končit se mělo maximálně o půl osmé, kdy kavárna Alchymista zavírá. Nakonec jsme se  sice rozcházeli až dlouho po deváté,ale s určitými rozpaky. Alespoň mě trápily,byť domů  se šlo s úsměvem a dobrou náladou. Průběh čtení byl očekávatelný a probíhal podle itineráře. Pan nakladatel moudře promluvil, Angelika Karonis krásně hrála a já jsem rozechvěle četla. Co naplánovatelné nebylo, byl počet a složení hostů, který byl nečekaně malý. Všichni se na poslední chvíli omluvili, nestíhají, práce, nemoc a co já vím co ještě. Sešlo se jen pár sympatizantů literatury,kterým tímto také děkuji. J I tak vznikla poměrně zajímavá diskuse, hlavně proto, že hostem byl skutečný odborník na historii,docent Jaroslav Šebek.J Zejména jeho povídání o Protektorátu by jistě bylo zajímavé pro širší spektrum posluchačů. Ale asi nemusí vždycky pršet, stačí, když jen kape. Musí stačit.  Děkuji proto srdečně a moc všem účastníkům zájezdu, kteří se na čtení podíleli. Jen nevím, co už víc udělat, aby se hosté dostavili. Přesto se troufale těším  na další čtení…Vlastně, už za dva týdny na křtu…. J

Dnešní podvečerní menu:-)

Letenské kulturní okénko

 Ještě jednou si dovolím vás pozvat na zítřejší čtení z Odnikud nikam. Slibuji, že už naposledy, příště začnu lákat na křestJ. Pokud máte Letnou na dosah ruky a máte hodinku (déle to trvat nebude) času, zaskočte k Alchymistovi na kávu a dort.  Dnes jsme tady byli na cvičné ochutnávce a kávička i dortík jsou naprosto dokonalé.J Co tedy zítra bude? Pan nakladatel řekne pár slov, talentovaná studentka Angelika zahraje několik hezkých klavírních skladeb a já přečtu ukázku z Odnikud nikam. A bude-li dobrá konstelace hvězd, vypukne dialog neřku-li diskuse na téma vystěhování, Protektorát nebo možná i na úplně jiná témataJ.
A na závěr představím Třídní knížku – jednou kapitolou na odlehčení předchozího vážného tématu, čímž zahájím zvaní na křest. A vy, co máte zítra Letnou z ruky, třeba byste i chtěli přijít a nemůžete J,tak vám se dostane barvité reportáže z průběhu celé akce, samozřejmě i s doprovodnou fotodokumentací.
Tak se těším. Na čtenáře, hosty i na příjemné prostředí. Přijďte se podívat, nebo lépe, slovy pana Horníčka, přijďte pobejt.....JJJ

Pojď na cigáro.....

Cigarety postupně vycházejí z módy. Alespoň podlé médií a evropských směrnic, které zakazují kouřit v restauracích, školách, nemocnicích…Nu, takřka všude.  Zajímavé je třeba sledovat staré filmy, z dob, kdy kouřit bylo módní. Cigareta je přítomná v místech, kde by dnes vzbudila přinejmenším údiv, ne-li pohoršeníJ. Ostatně i já si pamatuji na svá studentská léta, kdy vnořit se do některých učitelských kabinetů znamenalo nasát do sebe tolik nikotinového pachu, jako po posezení v dobře vyuzené čtyřceJ. Mohli jsme tudíž používat nesnadno prokouknutelné výmluvyJ: „Ne, žádná restaurace, měli jsme dnes konzultaciJ“ Dnes si tedy nezapálíte skoro ani v restauraci. Někde na to jdou šalamounsky, vytvoří kuřácké a nekuřácké oddělení, přičemž tam, kde je to rozděleno jen pomyslnou čárou či kovaným zábradlím, jeho smysl postrádám, ale to tady nehodlám řešit. Spíš mě zaujalo, jak přes všechna tato opatření a téměř kriminalizaci dospělých kuřáků, roste (alespoň podle statistik) počet kuřáků mezi dětmi. Ostatně, na svých seminářích jsem o tom pravidelně informována i skutečnými odborníky, kteří se tím léta zabývají. Asi to tak je. Ovšem zpráva, že roste počet kuřáků i mezi dětmi mateřský škol mě udivila. Ne snad, že bych nevěřila, že pětiletý špunt si nemůže zkusit někde tajně šluknout, ale pravidelní kuřáci ve školkách? Buď jde o novinářskou kachnu, nebo žiju na jiné planetě. Když už připustím, že takové děti jsou, tak nechápu, kde mohou kouřit? Ve školce jsou snad pod permanentním dohledem a těžko lze uvěřit, že si Pepíček s Toníčkem rauchnou za pískovištěm, aniž si toho kdo všiml. Stejně tak si snad Mařenka těžko může odskočit bafnout na chodník a pak se vrátit ke školkovým panenkám?  A že by rodiče necítili ze svého čtyřletého drobečka nežádoucí intenzivní pach nikotinu je také prapodivné.  Nu, vedli jsme takovou víceméně neplodnou diskusi se studenty a došli k závěru, že buďto je něco shnilého ve státě (školství, rodičovství) českém anebo už nám v tisku podsouvají takové blbosti, že jsme ochotni uvěřit všemu, co napíšou. Aby nemuseli psát o tristním stavu české politikyJ. V této souvislosti mě pobavil Ivan Klíma, který ve svém zamyšlení o dnešních dětech v Xantypě vyslovil obavu: „Ještě štěstí, že ve věku dětí mateřské školky dívky nepřicházejí do jiného stavu- jinak by se jejich rodiče docela určitě dočkávali nepříjemných překvapeníJ