skolni.tramvaj@seznam.cz

Dcera dneska přišla ze školy a plakala. Dostala pětku ze sexuální výchovy.

„Proč?“ pátrám překvapeně po jejím neúspěchu.

„Měli jsme vypsat sexuální polohy a já napsala jen čtyři!“

„No, to je snad dost,“ podivila jsem se.

„Ale paní učitelka jich chtěla devět!“

„Kolik?“hlasitě jsem polkla a v duchu horečně počítala, kolik že vlastně sexuálních poloh znám já. Dala bych těch devět dohromady? Prošla bych písemkou v sedmé třídě?“
Došla jsem k hořkému poznání, že sotva. ………

Jedna z prvních reakcí na funkčním mailu skolni.tramvaj@seznam.cz, který v knize vyzývá dobrovolné zájemce ke korespondenci se mnou. Třeba se povede dát dohromady druhý díl Třídní knížkyJ. Tady jde o reakci na kapitolu Sexuální výchova. Chtěla jsem ponechat naprosto bez komentáře, ale nedá mi. I tímto způsobem se totiž u nás dá vyučovat sexuální výchova. Protože chybí odborníci, a kantory proto nutí do něčeho, po čem je aktuální společenská poptávka.  Ale o sexu mnohdy nemluví se svými dětmi ani vlastní rodiče, není jim to příjemné. Znám řadu kvalitních kantorů, kteří to nechtějí učit, rovněž z důvodu výše uvedeného, není jim to příjemné. Pak jsou donuceni, tudíž se to převede do tabulek a čísel, to je i snadno hodnotitelné, a učí se to tak, aby se splnila nepříjemná povinnost. Prostě, odškrtnutá čárka. I to je výsledek práce našeho osvíceného ministerstva. A natvrdlých ředitelů škol, samozřejmě. Nicméně pro knihu příhoda jak víno.JJJJ
 Navíc to vypadá, že si tedy knihu už někdo koupil, což je tedy pro mě radost veliká. Tak čtěte a pišteJ

Mafie v Praze

 Už léta nečtu Michala VIewegha. Od jeho Báječných let pod psa mě jeho knihy nebaví, vnímám je jako povrchní (což by v případě zábavné literatury nevadiloJ) a nudné, což už jedno není. Nějak nemohu pochopit ten mediální přívlastek, že jde o nejprodávanějšího autora v Čechách, což musí být pro řadu dalších autorů demotivující až depresivní. Přitom jsou tady autoři, kteří dokážou zaujmout. Chce se mi napsat na rozdíl od pana Viewegha, ale obávám se, aby na to při náhodném brouzdání po netu nenarazilJ a pak mi třeba nenatloukl,J on je, jak známo, na kritiku dost háklivý. Spíš uvedu ty autory, kteří si - podle mého- pozornost a prodejnost zaslouží víc než on. Napadá mě Miloš Urban, Jáchym Topol, Petra Soukupová, Magda Váňová a mnoho dalších. Ovšem je smutným faktem, že většina národa si dnes pod pojmem spisovatel představí jenom a právě pan Viewegha.  Jako proti člověku vůči němu nic nemám, naopak. Myslím si, že minimálně manager je skvělý a jako člověk jistě též. Vadí mi jeho (nepatřičná) glorifikace. Ovšem nechci být kritikem bez příčiny a tak jsem to v předvánočním pomatení smyslů riskla. Zkusím jeho Mafii v Praze. O současné politické scéně si nedělám vůbec žádné iluze, všechny vnímám jako recidivisty, jak trefně nedávno řekla paní Sommerová v pořadu Karla Šípa. Jako recidivisty, kteří u nás bohužel nejdou sedět, proto mě zajímalo, jak se s tím popasuje náš nejprodávanější spisovatel. Je to námět na horor, po kterém vám bude hodně špatně od žaludku, jako hrom. Ó jak jsem se spletla. Člověk se má držet svých zásad a nečíst Viewegha. Kniha byla od samého počátku nudná, nezajímavá, fádní a neskutečně zdlouhavá, byť děj je rozložen do pouhých čtyř dnů.
  Nic nového se tam nedozvíte, je to takové hospodské tlachání. Mafie podle mého svůj potenciál trestuhodně promrhala. Jediné, co mi ta kniha dala, je jistota, že Viewegha už opravdu ne, v žádné podobě.

Adventní Praha

Kovářova kobyla chodí bosaJ. Proto i já, ač milovnice adventu a žijící v Praze, za adventními trhy a radovánkami vyrážím až dnes. A to ještě jen díky návštěvě ze Slovenska, která přijela  za krásami stověžaté matičky Prahy. Počasí tedy nic moc, ale nepršelo, a to je podstatné. Trasa byla naprosto klasická, žádná tajemná zákoutí či neznámé odbočky, ale typická, turistická.

   Pravda, moje nervová soustava není na narvaná náměstí a ucpané ulice přizpůsobená, ale jako hostitelka samozřejmě ctím přání svých návštěvníkůJ

Strom na Staromáku se opravdu povedl, je krásný. Jinak ale vnímám trhy spíš kriticky. Předražené a přepálené klobásy, nekvalitní svařené víno, všudypřítomné trdlo, které nechutně zaplevelilo veškeré české trhy.  Jelikož návštěva zatoužila po suvenýrech, dostala jsem se do obchůdků směrem z Celetné až k mostu, kam nikdy ze zásady nechodím.  A teď zírám. Nejen, že prodavači většinou neumí čésky, ale co prodávají a za jaké peníze? Až nevolno mi z toho bylo. Stejně jako z těch typů, postávajících před krámkem či uvnitř, troufám si říct, že mafie se nezapře. Zjevně to nikomu na magistrátu nevadí, hlavně, že tečou peníze. Že by to ale přispělo k vánoční atmosféře, to velmi těžko. Zvířátka na Staromáku bych také označila za týrání. Vždycky mi tam vadily ovečky, poníci či kozy, které tady musí zjevně trpět. Hlukem, lidmi, dlažbou. Strašné. A do toho  bezzubý majitel (skoro jsem se ho vyděsila, když jsem ho viděla mezi ovcemi) letos vymyslel inovaci, že krmit lze za poplatek do automatu. Zpeněží se absolutně všechno. Ale že by někdo poukázal na to, že to je týrání zvířat, to tedy ne. Václavák je tak neskutečně narvaný, že projít z jednoho konce na druhý se takřka rovná hrdinství. A uspokojivě nedopadla ani moje soukromá inspekce distribuce, Třídní knížka se v Luxoru válí někde ve skladu, zjevně všichni opravdu neví, kde jim hlava stojí. A tak dobrá zpráva je jen knihkupectví Academia, tam je! Tak to mám radost.

Křest

Každá kniha si zaslouží svůj křest. Takové symbolické pošťouchnutí knihy na cestu ke svým čtenářům. Obě své předchozí knihy jsem křtila v příjemném prostředí půvabné kavárny U Prstenu v Jilské ulici. Jan Heřman měl za kmotra Viktorína Šulce, autora detektivních příběhů a televizních kriminálek. Odnikud nikam pokřtila paní Táňa Fischerová, kterou představovat není třebaJ.
A nyní je na čase oslovit kmotra pro Třídní knížkuJ. Času je zatím dost, dohodli jsme se s panem nakladatelem, že (navzdory distribuciL) prosinec zasvětíme prodeji. Cíl: prodat co nejvícJ.

A jelikož je předvánoční doba plná různých večírků a setkávání, ve kterých by se náš křest dozajista ztratil, odkládáme. Nikoli na neurčito, ale na ledenJ Křtít budeme až po Novém roce. Leden je takový plonkový měsíc, tak si ho oživíme křtem Třídní knížky. Zda zůstaneme věrni galerii U Prstenu, je zatím ve hvězdách, ve hře jsou totiž i letenské restauranty. A kdo bude kmotr? Zatím můžete hádat. Je to taková moje novoroční hádanka.

Distribuce

Říká se, neříkej hop, dokud nepřeskočíšJ. Svatá pravda! V pondělí jsem vyskakovala z radosti z nové knihy, abych vzápětí zjistila, že na pultech prodejen není. V úterý jsem si naordinovala trpělivost, ale ve středu už jsem atakovala pana nakladatele.

 „Copak to má být?“ kladu zvídavý dotaz.

„Otázka distribuce,“ dostane se mi neuspokojivé odpovědi, aby na můj nesouhlas následoval ještě neuspokojivější dodatek: „Je přeci před Vánoci, nikdo neví, kde mu hlava stojí!“

No, to mě tedy nepotěšil. Podobný argument v tržní ekonomice není moc povzbudivý. Ale snad zapůsobil svým nakladatelským vlivem a lenivé distributory popohnal, protože na kosmas.cz už dnes konečně prodávali. Uf, oddychla jsem si. Alespoň někdo. Vánoce se kvapem blíží a představa, že distribuce někde vázne, mě rozhodně nenaplňovala adventním optimismem. Pevně doufám, že i do kamenných obchodů již dorazila, což si osobně zkontroluji až v sobotuJ.Tak alespoň ten NET. Jinak mě distribuce zklamala. Doufám, že je t v tomto směru zklamání posledníJJJ

Stávka

Dnes stávkovali učitelé. Bohužel jen někteří, kantoři bohužel nejsou doktoři a nějak se nemohou domluvitL. Ani my jsme nestávkovali, Ljsme prý privátní škola a ty nestávkují? Nu, podle mě spíš bude důvod ten, že nemáme odbory a ani stávkový výbor, který zákon vyžaduje. Ale já bych do toho šla. Ani ne tak kvůli penězům, protože ty jsou ve školství pořád směšnou záležitostí. Jen tak mimochodem, zajímalo by mě, komu pan ministr přidal? Pořád se ohrazuje tím, že učitelům jako jediným bylo letos přidáno. Cha cha, mediální kecy. Učím dvacet let a vskutku jsem letos postoupila do vyšší peněžní kategorie. O dvě stovky.  A i o ty jen papírově, protože v reálu mám pořád nižší plat než loni.  A každý měsíc. Tak bych řekla, že pan ministr neví, co říká a jen rozdmýchává mediální vášně. Ale to jsem odbočila od té stávky. Šla bych do ní z důvodu vyjádření nesouhlasu se systémem. Protože je to ne rok od roku, ale měsíc od měsíce horší a horší. Ta systémová opatření, respektive nedopatření, co ten náš ústav vypouští, tak si zaslouží víc než jen symbolickou hodinovou stávku, která navíc udělala určitě mnoha dětem radost. Přispaly si a den začínat v devět hodin je rozhodně příjemné.  Jenže aby se něco změnilo, je třeba odborníků a ti na našem ministerstvu rozhodně nejsou. Takže se může stávkovat do aleluja, a stejně skutek utek. A pak to vypadá na našich školách tak, že učí ten, kdo udrží křídu a moč,o myšlence nemluvě, protože nikdo jiný v té džungli zůstat nechce. Kde zůstaly vzletné myšlenky o atestacích kantorů, o jejich psychologické podpoře, o výběru skutečně kvalitních lidí? Asi se ztratily v systému. A pak to chce pan ministr vyřešit způsobem, na který je zvyklý ze své původní profese, vězeňského dozorceJ.

Mikuláš

Mikuláš mi přinesl další setkání s výdobytky českého státního zdravotnictví. Dnes mi slavnostně vyndali stehy z mé „znetvořené“ tváře, kterou už nehyzdí krvácející piha, ale pro změnu jizva typu Jofreye PeyracaJ. Ve snaze hledět na svět optimisticky pevně věřím, že brzy zmizíJ. Prý anoJ?
 Co ale asi tak rychle nezmizí, je lesk a bída nikoli kurtizánJale našeho zdravotnictví. I když v rámci vyváženosti musím podotknout, že dnešní ošetření nebylo tak hrozné, jako to první. Ba, dalo by se s trochou nadsázky říci, že se ke mně chovali hezky a korektně. Ale já mám zatím paměť dobrou, tak si pamatuji co byloL.
Do toho ještě slovenské problémy, takže naše armáda vojenských lékařů jede zasahovat na Slovensko, čemuž už vůbec nerozumím. Jistě, být slovenským pacientem v době stávky, neřeknu ani půl slova, lepší český stávkokaz než žádný doktor. Když ale na to koukám jinak, tak nechápu, proč tam ti naši lékaři jsou vysíláni a proč tam vlastně jedou? Asi by taky nebyli rádi, kdyby jim tady někdo nabourával jejich strategii, byť si o ní myslím své.  Jenže to bych zase zarypovala do politiky a to se mi na Mikuláše nechce. Nechám si to na zítřejší stávku ve školstvíJ. Přemýšlela jsem v té souvislosti, jak pomoci své knížce dostat se do povědomí čtenářů. Napadlo mě, že nejlepší bude, když inzultuji ministraJ. Když může být známá kniha o dívce, která kopla do vosího hnízda, já bych mohla být učitelka, která nafackovala ministrovi školství. Nic jiného si totiž nezasluhuje. A hned by všichni věděli, o co jdeJ A na co se ptát v knihkupectvíchJ