Pokus o lidovost

Většinou mluvím spisovně. Baví mě to. A není to jen z hlediska profese, prostě to tak mám, byť zcela jistě nejsem ortodoxní a také si umím pustit pusu na špacír. Nyní jsem chtěla oživit hodinu, malí primáni, zjevně vyčerpaní blížícím se víkendem, již tak apaticky seděli v hodině, duchem jinde. Ve snaze přivolat je zpět, vložila jsem do výkladu hovorový termín, ..."Kleopatra tehdy klofla Caesara."Zaujala jsem, leč trochu jinak, než jsem čekala. Nastalo totiž vyptávání, kam ho klofla, kolikrát, zda to bolelo....Dost jsem se tedy musela držet, abych zachovala dekorum. Tento termín tedy již není lidový, ale zastaralý čili archaický. Klofnout někoho se prostě nepoužívá, jak mě poučili. Maximálně tak někoho sbalit:-) Zase jsem o něco více in:-). A moje lidovost dostává na frak:-).

Psí život

Kniha, kterou jako pejskař nemohu minout. Navíc ten autor... Mám ho ráda ze jeho knihy o Francii. Smutné, že letos nás opustil a již nás jen sleduje zpoza druhého břehu. Nic to ale nemění na půvabu knih, které tady po něm zůstaly. A pší život je vskutku půvabná knížka. Děj logicky zasazen do Provence, takže zážitky na druhou....Skvělé  čtení. 
                                                  

A navíc den vzpomínkový. Tatínek by dnes oslavil pětasedmdesáté narozeniny. I on ale slaví už na druhém břehu, takže si tam třeba může poklábosit s výše uvedeným autorem. Nebo jen tak myslet na nás a pozorovat, jak si jeho nedožité narozeniny připomínáme.

Pražského povstání

Baví mě aha efekt u některých dětí, když si uvědomí, po jaké události je pojmenována jedna ze stanic pražského metra. A co teprve, když jim dojde most Barikádníků....
  Opět jsou tu slavné májové dny, kdy si připomínáme odvahu těch, kteří se vzepřeli nacistické diktatuře a bojovali za svoji svobodu se zbraní v ruce. Já osobně letos dokonce mapuji pomníky a pamětní desky na sedmičce, kde těch zemřelých bylo poměrně hodně. Ráda bych vystopovala i jejich příběhy, ale na to asi dojde až o letních prázdninách. 
Dnes vzpomínáme na hrdiny pražského povstání. Nedostalo se jim sice státního svátku, ale jako významný den v kalendáři je najít můžeme. Stejně jako jejich stopy v pražských ulicích, nejen u rozhlasu, kde se bojovalo nejvíce. 
Seriál Byl jednou jeden dům hezky zachycuje tehdejší atmosféru, alespoň mně se to tak zdá. 
A tak si připomeňme ty, kteří mohli v klidu zůstat doma a čekat, jak to celé dopadne. Nezůstali, šli a bojovali. 
Také bychom asi dneska měli. Naštěstí ne se zbraní v ruce, ale určitě nějak. Všechno lépe než zůstat doma a čekat na výsledek. Příklady přece táhnou....

U fotografa

Byl nedávno Tobiáš. Přesněji řečeno, zkušený fotograf přišel za ním, a vznikly tyto snímky. Je mu jedenáct měsíců:-)

Josef Koudelka

Vystavuje ve Veletržním paláci. Milovníci fotografie si zde opravdu přijdou na své. Hezký kulturní zážitek. Je to vlastně součást oslavy autorových osmdesátých narozenin, které oslavil v lednu. Ale slavit se má pořád, tudíž celý letošní rok je zasvěcen jeho fotkám. Josef Koudelka hodně proslul jako fotograf invaze vojsk Varšavské smlouvy, což ostatně také letos vystaví. U příležitosti padesátého výročí vpádu spřátelených armád. Ovšem tato aktuální výstava je z jiného soudku. De creazione. Vzniklo pro Vatikán a je fakt emotivní a zajímavé.

Bratři Mašínové

Co nás čeká v květnu  rámci Hovorů? Dost zásadní setkání....

První máj

Nejkrásnější měsíc začíná. Těším se. Čeká mě autorské čtení v Benešově, vystoupení v Činoherním klubu...
Pak zkoušení u maturit a divadelní vystoupení. Nabitý měsíc lásky:-)
Od včerejšího dne již také fyzicky vlastním audioknihu Doskočiště protektorát, s krásnou doprovodnou knížečkou. Koupit lze i zde:-) A novinku, budeme na Světu knihy, křtít a podepisovat, hned v pátek 11.května v 15. 30. Takže srdečně zveme a těším se.

A ještě asi také stojí za zmínku, že si připomínáme vstup do EU.Čtrnáct let v unii, myslím, že to za připomenutí i za oslavu stojí. Nechtěla bych stát mimo.