Výročí

Myslím tím kulaté, historické, je nyní jedno za druhým. Začalo to reformací, která je asi největším jubileem. 500 let. 
Následuje výročí psíka Lajky, v roce 57 ji poslali soudruzi na smrt. Šedesát let tomu nazad. 
Že  Lajka nebyla jediná, potvrzoval jakýsi titulek, který hlásal, že lidská cesta do vesmíru byla dlážděna zvířecími mrtvolami....smutná realita, dnes snad už neakceptovatelná? Doufám...
Mimochodem, vybavuje se vám Bělka a Strelka? Tak ti přežili, asi jako jediní, aby ta výročí nebyla jen o mrtvých....
Následuje další smutné výročí, tím je výročí vítězství komunismu, tedy pověstná VŘSR, která se připomíná v listopadu:-). A tam je mrtvých požehnaně. 
 Už je to celých sto let. A Lenin pořád v mauzoleu. Rudou barvou dneska září, sedmička v mém kalendáři... recitovalo se kdysi. No, tak to dneska už díky bohu aktuální není, leč výročí jako memento připomenout musím. Asi ho budeme akcentovat i v Hovorech. 
A na závěr jedno nekulaté, leč listopadová klasika, 8. listopadu si připomeneme bitvu na Bílé hoře. Tehdy v podstatě nevýznamnou šarvátku na kopci nedaleko Prahy, ze které obrozenecká historie udělala fatální bitvu českých dějin. 
Leč všechno je jinak, to je asi jediná historická pravda, která funguje:-)

Loutkové divadlo

Představení sice primárně pro děti, ale i dospělí si tam našli své. Pro mě jednak trochu návrat do minulosti, jednak objevná cesta. Loutkové divadlo totiž už moc neumím a tím pádem i mě Sněhurka a sedm trpaslíků překvapila. Jak různě ji lze zahrát. Kreativně. A objevný byl pro mě i divadelní soubor Víti Marčíka. Žasnu, jaké poklady naše loutková scéna ukrývá. Byl to divadelní zážitek nejen pro Haničku, ale i pro mě. 

Zlodějka příběhů

Čas na detektivku jako stvořený. A když je to česká detektivka, jde i  o milé překvapení, jak šikovné autory detektivních příběhů máme. Podle mého názoru je úkol napsat detektivku jedním z nejtěžších spisovatelských počin. Nota bene dobrou detektivku. A Michaela Klevisová to umí. Ne nadarmo také dostala cenu za nejlepší českou současnou detektivku. Já se na četbu jejích knih chystala už dlouho, doputovala ke mně až nyní. Zlodějka příběhů je výborná kniha. Čtivá, napínavá, plna výborných postřehů. Určitě musím vyzkoušet i jiné knihy od této autorky. Protože na první dobrou to bylo víc než vynikající. 
         A nyní jsem se dočetla, že autorka je královna českých detektivek...Tak proto:-)
                               

Vichřice

Vichřice se minulý týden prohnala Českem. Tím pádem i Letnou:-). Auta se snažila parkovat mimo aleje, aby na ně nepadaly větve. Kdo mohl,upíchl auto do ulice. A tam pro změnu padaly tašky. hasiči i Policie v pohotovosti, naše ulice dokonce zapáskovaná. Nesmělo se ani tam ani ven. Bezpečnost nade vše, o tom žádná. Mně jen přišlo poněkud paradoxní, že padaly tašky z domů, co byly nedávno rekonstruovány. Staré tašky vydržely. Alespoň minulou vichřici to tak bylo. Dům, kde sehnat byt pod pět milionů nelze, a dlouhatánskou dobu ho nákladně zdlouhavě opravovali, byl bez tašek....
 Asi to o něčem vypovídá, zdá se mi....
   Stejně jako třeba to, že stromy, které  nápor větru minulý týden hravě vydržely, tento týden preventivně pokáceli.  To už nevydržel ani jeden stromek. To tedy nebylo na Letné, ale je to úplně stejně podivné, jako tašky z nových střech. 
Někdo přišel, bez povolení pokácel celou uliční alej. Povolení totiž nikomu neukázali a ani se neměli k bližšímu vysvětlení. Jenom káceli.  A nikdo se nemá k odpovědnosti, ani radnice, ani Magistrát. Prostě vichřice. Na tu se u nás nechá svádět věcí....

Bariéry kolem nás

přibývají každým dnem. A po každém útoku jich přibývá. Jenže většinou jsou k ničemu, někde je to spíš taková hurá akce, jako tyto na Staromáku. Nepomohou a jen hyzdí okolí. Je to taková úlitba bohům, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Protože problém bude zjevně jinde, ale ten evidentně nemá řešení. Minimálně v nejbližší době.

Podvečerní sídliště

Působí někdy až nadpozemsky:-)

Umění dětem

I na dětském hřišti se dají objevit umělecké prvky, ba dokonce celá výstava.Zajímavý objev jsme učinily:-)