Kost

Nikoli chutná kuřecí či zlomená lidská, nýbrž hrad Kost. Nádhera uprostřed Českého ráje. Místo, kde historie takřka vyvěrá ze země. Však také Josef Pekař dobře věděl, proč toto místo tak miluje. Ta láska pak došla naplnění v úchvatné historické encyklopedii Kniha o Kosti.  Mám to místo ráda, jenže samozřejmě zjišťuji, že paměť a realita jsou dvě rozdílné věci. Kouzlo a tajemno dávné Kosti dávno rozmetal turistický průmysl. Víc, než si snad pamatuji. Zaskočilo mě, jako moc je dnes Kost zasažena turistickým průmyslem. To tajemno, kouzlo a génius locci aby dnes člověk opravdu namáhavě hledal. Najít se ještě dá, jsou tu ještě tichá místečka, ale je to už práce, ba dřina. I tak mám Kost ráda, je to taková perla Českého ráje. Ale docela by mě zajímalo, co by na ni dnes říkal Pekař. 

Medvěd Jiří

Je nynější obyvatel Konopiště.  Já tedy pamatuji i medvědici Mášu, kterou kdysi (pokud se tedy nepletu) někdo brutálně zlikvidoval tím, že jí hodil jablko plné hřebíků! Je příšerné, co lidi někdy dovedou. Máša je nyní vycpaná v zámku. Jiří obývá medvědinec, nicméně podívat se na nás nepřišel. I když Hanička poctivě volala: "méďo, vylez!" Nepřišel. Takže jsme viděli jen samé dřevěné medvědy, kteří zdobí konopišťský park. I tak to byl moc hezký výlet. Svezly jsme se vláčkem, prohlédly si park, místy i krásně udržovaný a velmi příjemný. Nakoukly k zámku (ale dovnitř ještě ne), užily si dravého ptactva a zadováděly si u rybníka, už opět krásně naplněného čistou vodou.Napadá mě, jak je ten čas relativní. Ještě před sto lety (sto a kousek) tady bydlel Ferdinand d´Este se svoji rodinkou. Dneska je všechno jinak.  Čas prostě letí....J

Narozeninová tradice

Od letoška zahájená. Jsem zvědavá, zda vydržíme do osmnácti. Každoroční narozeninový výlet na Zbořený Kostelec. Ten letošní byl velmi půvabný, vylezly jsme pěkně až nahoru:-)

Dva roky

Letí to. Dva krásné roky jsou pryč. Je to zběsilé tempo, ten vývoj je v tuto dobu prostě překotný. Všechno je prostě po dvou letech úplně jinak. Dnes tedy oslava a těšíme se, co přinesou další hektické roky. Nyní prostě musím všechno dělat samaJ, mám svoji hlavu, neskutečné množství energie, každý den širší slovní zásobu…

Běhám jako pidizátopekJ, je to můj oblíbený druh pohybu. Miluji písně pana Svěráka, nejvíc Krávy, krávy…

A už také dobře vím, že Není nutno,není nutno...J