Nejtemnější hodina

Prostě jsem nemohla odolat, přestože si nákupy v knihkupectví cíleně zakazuji. Ale nová Erskinová, která vtrhla na předvánoční trh, velmi snadno moje předsevzetí zrušila. Mám ráda její dvě časové roviny, které se tak zajímavě prolínají. Pravda, někdy se to může zdát na jedno brdo, ale mě to baví. Navíc, Nejtemnější hodina je přeci jen kapku jiná, není to o středověku či antice, ale zachycuje leteckou bitvu o Anglii, tedy minulost docela nedávnou. A zachycuje ji čtivě, zajímavě, napínavě, prostě tak, jak to Barbara Erskinová umí.  Nejtemnější hodina je velmi inspirativní čtení, alespoň pro měJ

                                                       

Kobereček

Máme ve škole plno cizojazyčných dětí.  Většinou jsou vzorní, snaží se a někdy pracují i víc než domorodciJ. Mívají ctižádost a jsou pilní, i když někdy už u těchto superlativů víc sedí minulý čas. V poslední době se nám ale jedna zahraniční skupinka poněkud víc rozdováděla. Zjevně má zakódované jiné představy o režimu, což může být ale způsobeno i jen docela obyčejnou pubertou. Faktem je ten, že svoji třídní učitelku pěkně rozčílili. Zřetelně dala najevo,že všichni, tedy i  ti, kteří právě nejsou přítomni jejímu kázání, se budou muset dostavit „ na kobereček.“  Ve škole se samozřejmě nic neutají a tak i oni hříšníci brzy věděli, že byli odhaleni a něco se děje. Jeden z nich se zjevně hodlal postavit problému čelem. Přišel ovšem k nám do kabinetu v okamžiku, kdy jsem se tam nacházela jen já.

„Co potřebuješ?“ pátrám po důvodu jeho odpolední přítomnosti na území školy.

„Jsem tu kvůli tomu koberci!“

„Kvůli jakému koberci?“

 Ještě jsem nebyla zasvěcena, tudíž jsem o výchovném sezení neměla ani tušení.

„No, pančelka chce něco s kobercem…“

Pořád nechápu, neštěstí dorazí kolega znalý detailů. Ví, že chlapec má jít na kobereček J.  Pozveme ho tedy na zítra. Ta čeština je prostě úžasná. A Třídní knížka do tramvaje má zaděláno na druhý díl:-).

 Zatím pan nakladatel avizuje dotisk na leden. Dobrá zpráva. Nebo možná i špatná, protože zase nebude na předvánočním trhu. (smutná klasika).

 Tak nevím. Ale hlavně, žejsem nemusela na kobereček....

Koncert k svátku

Kultura a zážitky jsou v podstatě nejlepšími dárky. I mně Mikuláš jeden přinesl, k svátku, který mi vlastně ti čerti vždycky ukradnou.  Jako bych byla nějaká čertice, že slavím svátek v den, kdy všude pobíhají nadpřirozené bytosti s rozdováděnými čerty v čeleJ. Nicméně, na druhé straně může to přinést andělské zážitky. Jedním takovým byl středeční koncert v Obecním domě, který byl nejen svátečním dárkem, ale i krásným zážitkem. Jako ostatně hudba vždycky. Klasická hudba snad ani zklamat nemůže. Hráli krásně, bylo to relaxační i nabíjející, adventně sváteční. Prostě dokonaléJ. I se šampaňským.Vlastně, Nic nového pod sluncemJ

   Čínský dirigent byl (pro mě překvapivě) velmi emotivní a hyperaktivní, jednou mu dokonce uletěla taktovka, což ho ale v jeho vášnivém dirigování nikterak neomezilo. To víc omezil mě samotnou nečekaný atak zimního kašle, který mě málem udusil, protože kašlat do flétnového sóla jsem si rozhodně netroufla. Ale oči jsem z toho měla navrch hlavy. Naštěstí se vše umoudřilo a mohla jsem si koncert náležitě vychutnat. I s překvapením ( zjevně i pro hudebníky), že se místy tleskalo tam, kde se nemá. Možná to bylo velkým množstvím mládeže, která na tento vánoční koncert vyrazila i v rámci KMD . Patrně je pro některé tento svět natolik vzdálený, že to prostě neumí. Zatím. Ale už jen to, že přišli, avizuje do budoucna naději, že se to snad i naučí. Protože jinak byli normální a slušné publikum. A koncert byl zážitek. Sváteční.

 J)

Kurtizána

Pod vyzývavým názvem se skrývá velmi zajímavé představení v mém oblíbeném divadélku Ungelt. Patřilo to k minulému kulturou nabitého víkendu, šlo o takovou sladkou víkendovou tečku.

 Jde opět, jako vždy, o komorní hru, pro tři herce. V ženských rolích excelují Chantal Poullain a Regina Rázlová, která se prý touto rolí vrací zpátky na prkna, která znamenají svět. A vrací se víc než zdařile. Oběma dámám zdatně sekunduje mladý Igor  Orozovič,který má jistě velkou hereckou dráhu před sebou.

Jde o kostýmní představení, vracíme se na počátek dvacátého století, do slavné Belle epoque, a je to zážitek.  Příběh o lásce, ale hlavně o stárnutí, o ženském stárnutí, je výborně zahraný, plný trefných postřehů, vtipů, ale i vážného zamyšlení. Paní Rázlová je nabitá energií úplně stejně jako Chantal Poullain svým francouzským šarmem a grácií. Oběma dámám představení dokonale sedlo.

Ungelt nezklamal jako vždy. Kurtizána je podle mě skvělé představení s výbornými hereckými výkony. 

Fantom opery

Fantom opery je muzikálový pojem. Stejně jako jeho autor. Ač nejsem příznivkyní muzikálů, protože mě zas tak moc neoslovily, tento světový hit jsem si nechtěla nechat ujít. Když tak láme světové rekordy v návštěvnosti, něco na tom sakra musí být Co ale, to pořád nevímJ.

 Šlo o sobotní představení v Pyramidě Goja, což je tak trochu továrna na muzikály. Obrovský neosobní prostor, dost kýčovitý, plný zábradlí, a narvaný lidmi, kteří touží spatřit Fantoma opery. Mezi příchozími bylo možné potkat i inspirátora myšlenky přivézt Fantoma do Prahy, který celé první dějství poklimbával na židličce nedaleko nás. Hudba je to krásná, o tom žádná. Ale celkově si myslím, že je to až příliš přeceňovaný kus. Čekala jsem, že přinejmenším omdlím nadšenímJ. Spíš jsem ale omdlívala díky vypadlé klimatizaci, která v obřím sále udělala takřka nedýchatelno. Výkony na jevišti byly jistě stoprocentní, některé melodie byly i úžasné, ale celkově jsem odcházela nevzrušena.  

Jsem samozřejmě ráda, že jsem legendární představení viděla na vlastní oči a uši, ale jednou a dost.

Nebo možná někdy v Londýně, jestli tam objevím tu avizovanou atmosféru a bombastičnost, která uvedení Fantoma předcházela. Pyramida na Výstavišti ji tak trochu postrádá. 

Adventní začátek

Letošní adventní setkávání a vůbec atmosféra měla velmi hezký start. Pozvání na adventní koncert, který se konal v domácím prostředí.

 A vskutku dokázal vytvořit báječnou adventní atmosféru.

Děvčata, která jsem kdysi učila a dnes jsou z nich skvělé dospělé dámy, z některých i mediálně známé umělkyně, spolu se svojí maminkou, zorganizovaly vlastní vánoční koncert, kde samozřejmě zpívaly.

A zpívaly tak krásně, že člověka až mrazilo. To jsou tedy hlasy.

 Navíc to bylo spojeno se setkáním po delším čase, takže moje představa, že po dvou hodinách zamířím k domovu, brala brzy za své.  Spíš to vypadalo na situaci, že k návratu dojde až za svítání…J, což se sice úplně nestalo, ale chyběl jen krůček.

Vždycky mě fascinuje ten zákonitý přerod studenta v zodpovědného dospělého člověka. Kde jsou ty časy opisovaných písemek a neomluvených hodin…?

 Vždycky, když se rozčiluji nad nějakými alotrii, vytane mi na mysli ta představa, že ani oni jedou, nebudou věřit tomu, že něco podobného vyváděli. Tak to prostě chodí, všechno má svůj čas, a když vidíte, že z těch někdy i nezbedných nebo jen nejistých maturantů jsou sebevědomí a úspěšní lidé, se kterými si máte co říci, je to radost. Je to i motivace do další práce. A do letošního adventu dvojnásobná, protože ten koncert byl skvělý zážitek a na ta děvčata jsem byla (a jsemJ) náležitě pyšná.  Byl to začátek adventu jako hrom.

Čtyři měsíce

Letí to jako vítr.-). Čtyři krásné měsíce..