Umění naslouchat

Zkusili jste někdy pozorovat, jak probíhají dialogy kolem vás? Například tím, že se soustředíte na to, kolik lidí skutečně vnímá, co mu vyprávíte?

Učinila jsem takový pokus nedávno, když jsem jednu a tutéž informaci sdělovala už asi počtvrté.

Všimla jsem si, že velmi často jde víc o dva či více monologů Jnež o jeden opravdový rozhovor. 

Už kdysi dávno jsem vysledovala, jak si lidi skáčou do řeči větou uvozenou výkřikem: „ Ale  já viděl, já zažil,já  slyšel toto…“, bez ohledu na to, co mu jeho protějšek právě sděluje. Každý si vede svou, má v merku jen svou potřebu sdělení, a umění naslouchat a reagovat na pocity či problémy druhého se vytrácí do ztracena. Už nevím, kde jsem četla spokojené konstatování kohosi, kdo si liboval, jak si báječně pokecal. V okamžiku, kdy ten druhý mlčel a naslouchalJ. Pamatuji si, že mi to přišlo geniálně prosté a dokonalé.  A v jednoduchosti je, jak známo, sílaJ. Dnes, mám pocit, se nám někam vytratila. I když vás někdo jakoby poslouchá, prázdný pohled ho na místě usvědčuje. Nebo následné dotazy na to, co jste vlastně sdělovalaJ

Není to jednoduché, umět naslouchat a nepřebíjet cizí pocity svými, ať už skutečnými či náhlými nápady, které nedokážeme udržet a musíme okamžitě sdělovat. Takové typické já o koze ty o vozeJ. Někdy je to hodně vyčerpávající.  A jelikož lze někdy sílu načerpat i jen z toho, že vás někdo prostě vyslechne, je to začarovaný kruh, ze kterého není úniku. Začarované monology. Kruh jástvíJ,které jako by se stalo hitem dneška. Profitovat z toho mohou snad jen psychologové či psychiatři, kteří mají naslouchání v popisu práce. Ale prosté lidské dialogy, zájem i souznění, umírají na úbytěL

Agentka

Tak si říkám, jestli je fakt vydat knihu na vánoční trh opravdu výhra. Původně jsem se domnívala, že ano, je to přeci doba, kdy se utrácí a nakupuje a malá knížečka je jako dárek docela dobrá varianta. Jenže v realitě je to trochu danajský dar. Knihkupectví přetékají novými tituly, na předních místech samozřejmě známá jména českých i světových bestsellerů. Distribuce vázne, neb jak pravil pan nakladatel, nikdo neví, kde mu hlava stojí. A co tě nepálí, nehas, typicky český přístup, takže se ke všemu přistupuje s naprostou ležérností a nezájmem. Jako v Luxoru, na který jsem sázela nejvíc. Nejlepší pro prodej knihy je mít agenta, který upomíná, připomíná, urguje, prostě dělá tu mravenčí práci za nakladatelství, které už svou roli splnilo. Nu a mně dnes jedna agentka spadla přímo z nebe. Takový adventní dárek. Kamarádka Jana se rozhodla, že knihou obdaruje celou svou rodinu a začala jednat. Když zklamal Kosmas, vsadila na Academii. V sobotu tam ještě byla. A dnes už zase ne. Naštěstí Jana je dívka podnikavá, obvolala i ostatní Academie a na Národní třídě uspěla. Tudíž nakoupila přímo ve velkém a osm knih se stěhovalo spolu s ní do kavárny Adrie, kde jsme uspořádaly malou soukromou autogramiádu.JJJ
 Udělala mi radost. Když už distribuce vázne, je třeba spoléhat na agentyJ Já tímto své agentce děkuji, i za to, že telefonátem popohnala ležérní Luxor. Místo v novinkách mi samozřejmě zabral Viewegh a jeho Mafie, ale to je v Praze běžné. Mafie je prostě všude. Ale i Třídní knížka je už na pultě. K suterénu, jak suše procedil mezi zuby opiercingovaný mladík u informací. A  v sekci humor, což je potěšující. Tudíž je-li mezi Pražany někdo, kdo má zájem,v Luxoru ho lze uspokojit. A já musím (respektive chci) vymyslet dárek pro agentku. Dobrý agent je holt k nezaplacení.

skolni.tramvaj@seznam.cz

Dcera dneska přišla ze školy a plakala. Dostala pětku ze sexuální výchovy.

„Proč?“ pátrám překvapeně po jejím neúspěchu.

„Měli jsme vypsat sexuální polohy a já napsala jen čtyři!“

„No, to je snad dost,“ podivila jsem se.

„Ale paní učitelka jich chtěla devět!“

„Kolik?“hlasitě jsem polkla a v duchu horečně počítala, kolik že vlastně sexuálních poloh znám já. Dala bych těch devět dohromady? Prošla bych písemkou v sedmé třídě?“
Došla jsem k hořkému poznání, že sotva. ………

Jedna z prvních reakcí na funkčním mailu skolni.tramvaj@seznam.cz, který v knize vyzývá dobrovolné zájemce ke korespondenci se mnou. Třeba se povede dát dohromady druhý díl Třídní knížkyJ. Tady jde o reakci na kapitolu Sexuální výchova. Chtěla jsem ponechat naprosto bez komentáře, ale nedá mi. I tímto způsobem se totiž u nás dá vyučovat sexuální výchova. Protože chybí odborníci, a kantory proto nutí do něčeho, po čem je aktuální společenská poptávka.  Ale o sexu mnohdy nemluví se svými dětmi ani vlastní rodiče, není jim to příjemné. Znám řadu kvalitních kantorů, kteří to nechtějí učit, rovněž z důvodu výše uvedeného, není jim to příjemné. Pak jsou donuceni, tudíž se to převede do tabulek a čísel, to je i snadno hodnotitelné, a učí se to tak, aby se splnila nepříjemná povinnost. Prostě, odškrtnutá čárka. I to je výsledek práce našeho osvíceného ministerstva. A natvrdlých ředitelů škol, samozřejmě. Nicméně pro knihu příhoda jak víno.JJJJ
 Navíc to vypadá, že si tedy knihu už někdo koupil, což je tedy pro mě radost veliká. Tak čtěte a pišteJ

Mafie v Praze

 Už léta nečtu Michala VIewegha. Od jeho Báječných let pod psa mě jeho knihy nebaví, vnímám je jako povrchní (což by v případě zábavné literatury nevadiloJ) a nudné, což už jedno není. Nějak nemohu pochopit ten mediální přívlastek, že jde o nejprodávanějšího autora v Čechách, což musí být pro řadu dalších autorů demotivující až depresivní. Přitom jsou tady autoři, kteří dokážou zaujmout. Chce se mi napsat na rozdíl od pana Viewegha, ale obávám se, aby na to při náhodném brouzdání po netu nenarazilJ a pak mi třeba nenatloukl,J on je, jak známo, na kritiku dost háklivý. Spíš uvedu ty autory, kteří si - podle mého- pozornost a prodejnost zaslouží víc než on. Napadá mě Miloš Urban, Jáchym Topol, Petra Soukupová, Magda Váňová a mnoho dalších. Ovšem je smutným faktem, že většina národa si dnes pod pojmem spisovatel představí jenom a právě pan Viewegha.  Jako proti člověku vůči němu nic nemám, naopak. Myslím si, že minimálně manager je skvělý a jako člověk jistě též. Vadí mi jeho (nepatřičná) glorifikace. Ovšem nechci být kritikem bez příčiny a tak jsem to v předvánočním pomatení smyslů riskla. Zkusím jeho Mafii v Praze. O současné politické scéně si nedělám vůbec žádné iluze, všechny vnímám jako recidivisty, jak trefně nedávno řekla paní Sommerová v pořadu Karla Šípa. Jako recidivisty, kteří u nás bohužel nejdou sedět, proto mě zajímalo, jak se s tím popasuje náš nejprodávanější spisovatel. Je to námět na horor, po kterém vám bude hodně špatně od žaludku, jako hrom. Ó jak jsem se spletla. Člověk se má držet svých zásad a nečíst Viewegha. Kniha byla od samého počátku nudná, nezajímavá, fádní a neskutečně zdlouhavá, byť děj je rozložen do pouhých čtyř dnů.
  Nic nového se tam nedozvíte, je to takové hospodské tlachání. Mafie podle mého svůj potenciál trestuhodně promrhala. Jediné, co mi ta kniha dala, je jistota, že Viewegha už opravdu ne, v žádné podobě.

Adventní Praha

Kovářova kobyla chodí bosaJ. Proto i já, ač milovnice adventu a žijící v Praze, za adventními trhy a radovánkami vyrážím až dnes. A to ještě jen díky návštěvě ze Slovenska, která přijela  za krásami stověžaté matičky Prahy. Počasí tedy nic moc, ale nepršelo, a to je podstatné. Trasa byla naprosto klasická, žádná tajemná zákoutí či neznámé odbočky, ale typická, turistická.

   Pravda, moje nervová soustava není na narvaná náměstí a ucpané ulice přizpůsobená, ale jako hostitelka samozřejmě ctím přání svých návštěvníkůJ

Strom na Staromáku se opravdu povedl, je krásný. Jinak ale vnímám trhy spíš kriticky. Předražené a přepálené klobásy, nekvalitní svařené víno, všudypřítomné trdlo, které nechutně zaplevelilo veškeré české trhy.  Jelikož návštěva zatoužila po suvenýrech, dostala jsem se do obchůdků směrem z Celetné až k mostu, kam nikdy ze zásady nechodím.  A teď zírám. Nejen, že prodavači většinou neumí čésky, ale co prodávají a za jaké peníze? Až nevolno mi z toho bylo. Stejně jako z těch typů, postávajících před krámkem či uvnitř, troufám si říct, že mafie se nezapře. Zjevně to nikomu na magistrátu nevadí, hlavně, že tečou peníze. Že by to ale přispělo k vánoční atmosféře, to velmi těžko. Zvířátka na Staromáku bych také označila za týrání. Vždycky mi tam vadily ovečky, poníci či kozy, které tady musí zjevně trpět. Hlukem, lidmi, dlažbou. Strašné. A do toho  bezzubý majitel (skoro jsem se ho vyděsila, když jsem ho viděla mezi ovcemi) letos vymyslel inovaci, že krmit lze za poplatek do automatu. Zpeněží se absolutně všechno. Ale že by někdo poukázal na to, že to je týrání zvířat, to tedy ne. Václavák je tak neskutečně narvaný, že projít z jednoho konce na druhý se takřka rovná hrdinství. A uspokojivě nedopadla ani moje soukromá inspekce distribuce, Třídní knížka se v Luxoru válí někde ve skladu, zjevně všichni opravdu neví, kde jim hlava stojí. A tak dobrá zpráva je jen knihkupectví Academia, tam je! Tak to mám radost.

Křest

Každá kniha si zaslouží svůj křest. Takové symbolické pošťouchnutí knihy na cestu ke svým čtenářům. Obě své předchozí knihy jsem křtila v příjemném prostředí půvabné kavárny U Prstenu v Jilské ulici. Jan Heřman měl za kmotra Viktorína Šulce, autora detektivních příběhů a televizních kriminálek. Odnikud nikam pokřtila paní Táňa Fischerová, kterou představovat není třebaJ.
A nyní je na čase oslovit kmotra pro Třídní knížkuJ. Času je zatím dost, dohodli jsme se s panem nakladatelem, že (navzdory distribuciL) prosinec zasvětíme prodeji. Cíl: prodat co nejvícJ.

A jelikož je předvánoční doba plná různých večírků a setkávání, ve kterých by se náš křest dozajista ztratil, odkládáme. Nikoli na neurčito, ale na ledenJ Křtít budeme až po Novém roce. Leden je takový plonkový měsíc, tak si ho oživíme křtem Třídní knížky. Zda zůstaneme věrni galerii U Prstenu, je zatím ve hvězdách, ve hře jsou totiž i letenské restauranty. A kdo bude kmotr? Zatím můžete hádat. Je to taková moje novoroční hádanka.

Distribuce

Říká se, neříkej hop, dokud nepřeskočíšJ. Svatá pravda! V pondělí jsem vyskakovala z radosti z nové knihy, abych vzápětí zjistila, že na pultech prodejen není. V úterý jsem si naordinovala trpělivost, ale ve středu už jsem atakovala pana nakladatele.

 „Copak to má být?“ kladu zvídavý dotaz.

„Otázka distribuce,“ dostane se mi neuspokojivé odpovědi, aby na můj nesouhlas následoval ještě neuspokojivější dodatek: „Je přeci před Vánoci, nikdo neví, kde mu hlava stojí!“

No, to mě tedy nepotěšil. Podobný argument v tržní ekonomice není moc povzbudivý. Ale snad zapůsobil svým nakladatelským vlivem a lenivé distributory popohnal, protože na kosmas.cz už dnes konečně prodávali. Uf, oddychla jsem si. Alespoň někdo. Vánoce se kvapem blíží a představa, že distribuce někde vázne, mě rozhodně nenaplňovala adventním optimismem. Pevně doufám, že i do kamenných obchodů již dorazila, což si osobně zkontroluji až v sobotuJ.Tak alespoň ten NET. Jinak mě distribuce zklamala. Doufám, že je t v tomto směru zklamání posledníJJJ