Jenom čísla:-)

Pythagorova věta: 24 slov,

Otčenáš: 66 slov,

Archimédův zákon: 67 slov,

Deset přikázání: 179 slov,

Americká Deklarace nezávislosti: 1 300 slov,

Ústava USA se všemi 27 dodatky: 7 818 slov,

Směrnice EU o prodeji zelí: 26 911 slov !!!

Dívka, která kopla do vosího hnízda

A mám to za sebou.
Dočetla jsem Milénium a je mi to trochu líto. Zvykla jsem si na pocit, že mě každý večer (když tedy vyčerpáním neusnu v okamžiku, kdy se dotknu polštářeJ) setkání s Mikaelem Blomkvistem a Lisbeth Salanderovou. Místy to bylo tak zajímavé, že se mi ani nechtělo knihu odložit. A pak jsem o tom přemýšlela.  Už dlouho se mi nestalo, že jsem se ke knize v duchu vracela i přes den, dumala o tom, co jsem se dozvěděla a co všechno z těch poznatků plyne. Pravda, není to nic veselého, ale zájem to vzbudilo. Z celé trilogie mě nejvíc bavila dvojka, ale i trojku jsem si užila. Kopnout do vosího hnízda je občas hodně potřebné. A fakt, že kniha získala cenu za nejlepší severskou kriminálku, hodně potvrzuje. Mnoho lidí to cítí podobně, byť zde, díky dobrým koncům, jde o úlevné čtení. Ale ten morální podtext je tam hodně silný a vlastně i dost děsivý, jak si s přibývajícími stránkami uvědomujete jeho reálnou absenci. Je velká škoda, že duchovní otec Milénia zemřel tak brzy, je mi hodně líto, že už další příběhy nebudou. Ale jestli tolik viděl do státní správy a dalších křiváren, ani není divu, že to jeho srdce nevydrželo. Zůstaly po něm ale skvělé knihy a Dívka, která kopla do vosího hnízda, to jen potvrdila. Za čas asi neodolám a kouknu i na filmovou verzi. Ale teď nechávám doznít báječné čtení.

Půlnoc v Paříži

 Ráda bych ji strávila i reálně, J ale zatím se musím spokojit pouze s virtuální návštěvou. A Bio Oko mi ji umožnilo. Na tento Woodyho film jsem se fakt těšila. V podstatě mě nezajímal děj, ale reálie, těšila jsem se na virtuální procházku mou oblíbenou Paříži. A užila jsem si. J Navíc i děj byl celkem přijatelný, herecké obsazení dobré, námět výtečný- jako by to psal přímo pro mě:-), prostě Woody nezklamal, jako ostatně nikdy. Jeho Prokletí žlutozeleného škorpiona mě vždycky spolehlivě vytáhne ze splínů a deprese. A zdá se, že Půlnoc v Paříži bude totéž. Ale zatím nemám DVD a tak ve mně doznívá atmosféra filmu a pořád mě nabíjí. Funguje to i po několika dnech. Půlnoc v Paříži mě prostě i uprostřed Prahy pohladila na duši.

Hádanka

Lidová tvořivost nezná mezí, je rychlá a velmi kreativní:-) Objevila jsem na FB s dotazem, kdo je na tom líp? To je tedy pohotovost...

Magické datum

Také vám učarovaly dnešní jedničky? Určitě nejste jediní, ba spíš naopak, řekla bych, že dnes vypukne jedničková mánie. Počínaje svatebními obřady a konče svatomartinským veselením. V jedenáct hodin jedenáct minut a jedenáct vteřin se začíná prodávat svatomartinské víno, a musí to být na chlup přesně, jak mě poučil pan nakladatel, který má Martina v rodině, a tudíž pro vinnou lahůdku určitě vyrazí. Tradice spojené se svatým Martinem mám ráda, snad kromě jeho nehezkého zvyku jezdit na bílém koniJ, který ale letos naštěstí nezrealizoval. Ovšem víno a svatomartinská husa jsou tradice veskrze příjemné. I na Letné si je připomeneme. Zemědělské muzeum je chystá na zítřek pod lákavým názvem Letenská husa J, (doma mi  škodolibě tvrdí, že bych se měla přihlásti za patronkuJ), a určitě budou stát za to. Mě samozřejmě víc láká to víno, které je při podobných akcích v Zemědělském muzeu přímo luxusní. Takže se tam možná potkámeJ u skleničky nějakého dobrého mokuJ

K dnešnímu datu by se hodily i jedničky i ve škole, ale těmi jsem dnes šetřila.  Výsledky ukazovaly spíš na květnová data než na dnešní magickou souhru. Tolik, kolik jich skrývá dnešní datum, jsem jich opravdu nerozdala. Snad příště….. J

Kámen a bolest

Knihu mám v knihovně. Už léta. Když jsem jí četla poprvé, vůbec jsem jí nerozuměla.J Později mě naopak dost zaujala, byť si pamatuji, že byly pasáže, které jsem prostě přeskakovala.  Nebavily mě, byly zdlouhavé a nudné, ale postata příběhu se mi líbila. A teď jsem to viděla jako divadlo. Nejde o divadlo v klasickém slova smyslu, představení Divadla Litera se konalo v zajímavém prostředí kostela svatého Vavřince, kde jsem tedy byla dnes poprvé. A určitě ne naposledy. Představení jsem vlastně našla náhodou, protože hlavní směr mého pátrání byl František Kreuzmann a jeho hra o Václavu II., kterou mi doporučil básník Pavel Hoza. Protože ujíždím na Přemyslovcích a zbožňuji přednes Františka Kreuzmanna, zdálo se, že jde o představení pro mě jako dělané. Ovšem nenašla jsem ho a místo něho přišly lístky na Kámen a bolest. A co čert nechtěl, zrovna v den, kdy tam vyrazilo KMD, tedy klub mladého diváka ze školy. A jelikož se školními dětmi večer zásadně do divadla nechodím, protože se rázem vytratí veškeré kulturnoL, byla jsem dost v šoku a chtěla odejít. Naštěstí jsem tak neučinila, představení stálo za to. Děti byly kultivované, zjevně na ně zapůsobila atmosféra chrámu. A ve hře exceloval hlavně Jan Čenský, kterého miluji. A jelikož šlo o opravdu malý prostor, pohyboval se mezi námi,bylo možné si nejen vychutnat jeho úžasný přednes, ale i potěšit oko pohledem na krásného chlapa. Navíc je to člověk velmi milý, a když jsme se v závěru střetli v miniaturní šatničce, potvrdil i svou pověst gentlemana. Hezký zážitek ladící s nostalgickým podzimem.

Podzimní lázeňské Mšené

                   Všude v lázních je krásně barevný podzim. Ovšem v recepci už mají Vánoce:-)