Výmluvy

 Říká se, že lidé si dávají předsevzetí v lednu. Je to tak zažité. A pak je neplní, respektive brzy v tomto směru nedělají nic, takže lednová předsevzetí rychle vyšumí. Přichází čas nic nedělání a vysvětlování sobě samotnému, proč nic moc nedělám. 

Jenže to je vlastně docela velký omyl. 

Ten skutečný čas, kdy se nám chce nic nedělat, přichází většinou právě nyní, v  listopadu. 

Přichází temná doba roku a listopad je doopravdy měsícem výmluv. Skutečného nicnedělání. 

Máme jít cvičit? 

Nejdu. Vždyť už je tma, ještě, než se člověk vrátí z práce.

Tak co třeba běhat do parku? Můžu přeci i s čelovkou? 

Copak jsem blázen? Tma, sychravo, mží, není vidět na krok.  A běhat ve tmě  je v dnešní době vysloveně riskantní. 

Co třeba jen běžné chození ven? Naprocházku po práci?

To by snad šlo, ale i tady platí, že je zima, mokro a nevlídno. Namrzlé a mokré listí klouže. 

Člověk by si mohl zlomit nohu, a to přece kvůli obyčejné procházce nikdo riskovat nebude.

Jedna výmluva za druhou. A vždycky mají váhu, umí zahnat výčitky. 

Co tedy jiného?  Třeba věnovat se tedy víc práci? 

To sotva. 

V listopadovém neustálém šeru je určitě  vědecky podložena, že je  nemožné  se nějak víc  soustředit. Určitě to nejde nad rámec běžných povinností. 

Je potřeba trochu zvolnit.  Vždyť i slunce si v listopadu bere velmi často volno. A když svítí, tak je zase nízké a protivné, prostě si člověk nevybere. 

Listopad se proto stává haně královstvím gauče, teplých dek a horkého čaje. 

Žádný leden, listopad to je. Jako první měsíc v roce, který  nám upřímně nahrává do našich vymlouvacích a lenivých karet: 

„Zůstaň doma, nic nedělej, jsi přece unavený.“

A my většinou ochotně posloucháme. Já tedy určitě:-)

 Nabízí se tedy otázka, zda by k mnoha listopadovým seriózním výročím neměl být zaveden národní den prokrastinace. 

Nebo rovnou nějaké listopadové delší volno. 

Na jeho počest bychom nemuseli dělat vůbec nic. 

Jen sedět, posouvat kalendář směrem k akčnějšímu prosinci a tvářit se, že všechno ostatní počká. 

Všechno se prostě dá odložit, a nejlepší je, že to v sychravém podzimní čase nikdo ani moc nezpochybňuje

V některých okamžicích se tak nicnedělání povyšuje na životní styl. Myslím, že čas od času je to více méně nutné, neřku-li povinné. 

Nicméně, prokrastinace v listopadu je nádherná, ale co když se protáhne až do prosince? 

A pak do ledna? 

V tu chvíli už nejde o svátek ani o lenivou chvíli nicnedělání, ale je to spíš nějaké trvalé nastavení, které už nemusí být tolik prospěné. 

Tak by asi nebylo špatné, kdybychom ještě dřív, než přijde Mikuláš, z toho gauče přece jen vstali. Může to být takové naše listopadové předsevzetí:-)