Mariánský sloup

 

Třetího listopadu v roce 1918 byl stržen Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. 

Dnes už zase stojí, ale byl to proces, jeho znovu postavení. 

Tolik lidí bylo proti, z mnoha různých důvodů. 

Většinou za tím stála nějaká nevzdělanost, nevědomost nebo prostě nesouhlasili z principu. 

A dneska už zase sloup stojí, nikomu nevadí a nikdo nikterak neprotestuje. Stal se opět součástí prostoru, žádné děsivé vize, které bránily jeho obnově,  se nenaplnily.

A proč ho tenkrát strhli? 

Protože se měnily dějiny a taková doba vždycky přeje divným lidem. Neplatí žádná pravidla, staré zákony nefungují, nové ještě nejsou. Klasické divoké období.

Sloup byl stržen asi stočlennou skupinou obyvatel Žižkova, kteří v něm spatřovali symbol svržené  monarchie. 

Nenávist ke všem habsburskému. 

Přitom sloup byl postaven jako díky za konec třicetileté války, ale to v daný okamžik nikdo neřešil. 

 Jako hlavní původce činu se uvádí pražský bohém, opilec Franta Sauer, který stržení sloupu připravil

A nijak se tím netajil.

Opilci to ale u nás vždycky mají docela dobré.

V neděli 3. listopadu se před historickým výročím bitvy na Bílé hoře  konalo shromáždění na Bílé hoře. 

 Stržení sloupu bylo načasováno tak, aby k němu došlo v okamžiku, kdy se účastníci tábora lidu budou vracet průvodem z tohoto shromáždění.

Vrhli se na něj, povzbuzováni provokatéry z davu. Po delším,  úsilí se vandalům nakonec podařilo sloup rozkývat a strhnout.

 Ten padl k zemi a roztříštil se.

Franta Sauer jásal. 

Večer se zdivočelý dav ještě vydal ke Karlovu mostu, kde chtěl zdejší sochy naházet do Vltavy. 

Tomu však už zabránili vojáci

Ti pak ještě  zachránili pomníky Radeckého a Františka I. 

Ale Radecký pak stejně padl davům za oběť. Dodnes se pořád vedou jednání o jeho znovupostavení, ale zatímco Mariánský sloup už stojí, Radeckého pomník zatím takový úspěch nemá. 

Stržení Mariánského sloupu v navíc rozpoutalo o vlnu vandalismu namířeného proti náboženským objektům.

Katolická církev se tehdy rovnala Habsburkům, nenáviděné bylo obojí 

Franta Sauer se k organizaci činu vzápětí přihlásil. Nakonec byl ale jeho vandalský čin klasifikován jen jako přečin a ten byl již během vyšetřování  promlčen.

 Mnozí umělci proti takovému ničení a vandalismu důrazně protestovali, třeba Zdenka Brauenrová, Josef Holeček či  Jaroslav Durych.

Ale marně. Doba měla jiné priority. 

Zbylé části sloupu  byly ve velkém spěchu odstraněny a odvezeny na nádvoří  na Anenské náměstí, kde se prodával použitý stavební materiál získaný při asanaci Starého Města.

Ulomená hlava Panny Marie byla nalezena v roce 1957 ve starožitnictví na  Národní. Odtud ji vykoupilo Národní muzeum a umístilo ji do Lapidária, kde je vystavena

A dav byl tehdy uspokojen. Uf, něco mi to připomíná, takové davové šílenství podložené nenávistí a hloupostí...

A tak může být jako pozitivní zpráva brán fakt, že dnes Mariánský sloup už zase stojí. Třeba se toho dočká i pomník Radeckého.