Důchodcovský mobil

 Moje maminka je hrdou majitelkou důchodcovského mobilu, tedy telefonu s tlačítky. Moderním vymoženostem se brání, dotykový nechce, tak si vystačí s tlačítkovým. 

 Ostatně, četla jsem, že i někteří mladí se vrací k tlačítkovým, protože ty "chytré" kradou čas a vytvářejí závislosti. Ale o tom to není. 

Dnes je to to o důchodcovském, respektive o jedné prodejně T mobile, která na nefunkční telefon v ruce staré dámy suše konstatuje, že 

"to se neopravuje, paní. Kupte si nový."

Těžko se takové paní brání dravým prodejcům ve světě mobilních telefonů. Sama si to neopraví a když to nefunguje, je asi třeba koupit nový.

"Takovej my nemáme, paní," hlásí dál arogantní týpek. 

Aha, co teď. 

"Kupte si tenhle." 

Ona ale drahý, a hlavně dotykový, telefon prostě nechce. 

"Jo, tak to si budete muset počkat, až bude." 

Čekala tři dny.  Koupila, odjela domů a tam zjistila, že nefunguje ani ten nový. 

Konečně tedy zapojila do akce své okolí. Vnuk rychle zjistil, že závada není na telefonu, ale na pradávné sim kartě. Vyměnili ji v jiné prodejně. Celkem vlídní lidé. Je to vždycky o lidech. 

A najednou všechno fungovalo.

Teprve pak se příběh dostal i ke mně. Zašla jsem si tedy do té prodejny, a musela jsem použít veškerou svoji aroganci, abych ustála tu jejich. 

Chápu pak, že člověk v letech, nebo ani nemusí být v letech, jen je mírný, slušný a není zběhlý v praktikách některých "šmejdů", je z toho zmaten. 

Já byla pak vyčerpaná, nemám ráda takové konflikty. Ale také nemám ráda, když vás někdo apriori okrádá nebo vám, lidově řečeno, sere na hlavu. 

Takový byl příběh s prodejnou telefonů v menším okresním městě. 

Už je to pryč, telefony oba dva fungují, ale i tak si kladu otázku, jestli je to obraz doby, náhoda, srážka s blbcem či naopak, dopad umělé inteligence, která už jako inteligence v reálu neexistuje? 

Jsem zvědavá, zda se mi někdy dostane odpovědi.