Změna času

 „Přestaňte už s tou věčnou změnou času“, hartusí každý říjen ti, kteří nelibě nesou brzký nástup tmy. 

Argumentují tím, že zimní čas je pro člověka nepřirozený a posun o hodinu nadělá v našem biorytmu pěknou paseku. Určitě je i nebezpečný:-), přidávají na dramatičnosti, když jejich stesky nikdo nereflektuje. 

 Možná by si ale celý říjen vysloužil lepší pověst, kdyby nebylo pravidelné změny času, která je už jen zažitou otravnou rutinou, bez zjevného efektu.

  Otázkou samozřejmě je, zdali jde o jedinou nepříjemnost v rámci desátého měsíce roku. Není totiž možné si nevšimnout, že právě s říjnem spojujeme nárůst podzimních splínů a depresí. 

Od přirozeného letního světla k předvánočnímu radostnému osvětlení nás dělí přibližně stejná doba. Není se na co těšit a pro temnější nálady jsou dveře otevřené. 

Když do toho ještě přichází násilná manipulace s  hodinou času, tak najednou  pro barevné nálady není dostatečný prostor.  Prostě se nechce.

Někdy mě proto napadá, zda by bez měření času nebyl život jednodušší. Nabízelo by to určitou naději. Nechat se unášet bez ohledu na hodiny. 

Bohužel, něco podobného přes všechny stinné stránky časomíry zakázat nelze. Hodiny jsou dneska dokonce i s přívlastkem chytré a náš život řídí naprosto nelítostně. Je to vlastně v říjnu jen víc viditelné, když se oficiální čas pravidelně mění. 

Nehledě tedy na hodinové ručičky je dobré si v říjnu najít vlastní rytmus, který nemusí mít s časem zas tolik společného. 

Zpravidla se najdou jiné věci, které nelze tak snadno zpochybnit, jako změnu času.

I tady logicky existují nějaké potíže, které nastupující podzim přináší.

 Ukazuje se ale, že s určitým nadhledem lze i říjnové změny vstřebat celkem snadno. Přeji nám všem tedy do příštích dní, které už brzy onu změnu času přinesou,  nejen nadhled a úsměv na rtech, ale i určité časové vakuum, navzdory pravidelné změně času a snížené dávce denního svitu.