Desáté narozeniny

 Ten výlet byl v plánu dlouho, jako oslava desátých narozenin. Kdysi se to zdálo za hodně dlouho, pak čas nabral obrátky a desítka byla za rohem. 

Sliby se mají plnit, nejen o Vánocích. Prostě se poletí do Paříže, oslavit desáté narozeniny pod Eifellovkou. Plán byl na narozeniny, v srpnu.

Realita se na první dobrou spikla proti. Vlezla do toho olympiáda, s tou jsem před časem při plánování nějak nepočítala. 

Nevadí, poletíme v červenci. Tam zase nečekané volby. A motal se do toho fotbal, ani s tím jsme nijak nepočítala. A už jednou jsem zažila na dovolené, když Francouzi získali fotbalový titul. To tedy bylo šílenství. Letos to dlouho vypadalo, že se to bude opakovat.

Navíc nám termín výletu připadal na jejich státní svátek, kdy je Francie vždycky vzhůru nohama. Tour de France, která se v tu dobu také jela, už byla jen třešnička na dortu. 

A srpnové datum zahájení olympiády se nebezpečně blížilo. 

Prostě vše ukazovalo na to, že klidný výlet, bez davů a tlačenic, bez zvýšených bezpečnostních opatření, to určitě nebude. 

A ve finále to bylo krásné. Navzdory všemu. Paříž je prostě Paříž. Krásná za každé situace. A naplňuje to pořekadlo, že do Paříže se nejede, ale jezdí. Určitě zase někdy pojedeme...

Z obav se naplnily snad jen ty tlačenice, ale jen někde. Moc jich tam nebylo. 

A pak, samozřejmě, ta bezpečnostní opatření, těch bylo mraky. 

Jinak jsme dost stíhaly. Vrcholné změny nastaly až po našem odjezdu. Metro začalo mnohé stanice jen projíždět, další ulice byly uzavřeny, přibylo byrokratických nařízení. Ale to už bylo za námi. 

                       Takže jsme tu desítku mohly oslavit. A hurá do té další.....