Když jsem na FB v nějaké skupině objevila tuto básničku, kterou jsme se jako děti učily ve škole, nejprve jsem se trochu rozněžnila.
Ale poté mě napadlo, jak je Karel Václav Rais zapomenutý autor. Nějací Zapadlí vlastenci dneska nikomu nic neříkají, o Kalibově zločinu ani nemluvě.
Nu, jak je ta mediální sláva pomíjivá.
Nicméně, to že byl, žil a psal by se možná v širokém povědomí uchovat mohlo, myslím si, asi staromilsky. Přeci jen, nebyl to úplně bezvýznamný pisálek.
Že je jeho jméno ale úplně neznámé, to mi nechtěně potvrdily poštovní úřednice. Vyzvedávám balíček na jehož adrese je Raisova ulice. Nejde jim to najít. Snažím se tedy dívce za přepážkou pomoci trapnou nápovědou, že se jmenuje jako ten spisovatel.
Nic.
Tedy stručně, jako rais, pravím.
Ona ovšem hledá anglickou variantu rice.
Když podotknu, že jde o český termín, hledá rajs...
No, domluvily jsme se nakonec, ale...
Nemám jí to za zlé, ostatně, když jsem šla s bývalými studenty z gymnázia Thomase Manna kamkoliv, kde se platilo a chtěla jsem po úřednicích doklad, velmi často na něm bylo gymnázium Tomáše Mana.
O nějakém Mannovi neměli většinou ani ánunk.
Jistě bude pravdivý jadrný protiargument, že já zase neznám nové literární ikony. Všechny určitě ne, ale vzhledem k tomu, že čtení pořád řadím mezi své priority, tak mnohé ano.
Ale to není o nějaké soutěži, spíš o určité nostalgii. Že cestičku k domovu už nikdo nezná:). Že známější je pojem rice než Rais.
Že všeobecný přehled už není in, protože na všechno je google, AI či určité pohrdání minulostí.
A co se týká těch ulic, mnozí často ani neví, po kom je ta jejich ulice, ve které léta bydlí, pojmenovaná. Vy to víte.-)?
O ulicích ale chci psát jindy. Dnes jen nostalgie nad Karlem Václavem Raisem. A nad tím, že se dá u nás klidně jet podle oficiálního značení do Frýdku Mýstku.
Souvisí to nebo ne?
Těžko říci, ale ten všeobecný přehled....
To je tak krásná básnička, díky za připomenutí. Člověk její myšlenku ocení až na stáří. A ta zkušenost s Raisem (ricem), no je mi tak nějak smutno.
OdpovědětVymazat