Dnes je den svatého Rufa. V našem kalendáři je ale vyhrazený svátek pro Luďka a jeho ženskou variantu Luďku, někde jsem ještě četla i Ludiši, ale přiznám se, že nikoho toho jména, žádnou Ludiši, neznám. To ale samozřejmě neznamená, že dnes nemůže mít svátek a že žádná neexistuje. Ostatně, neznám ani Rufa a jakou on nadělal paseku v našich dějinách.
Můj stolní kalendář navíc na dnešek nabízí Den psů, což s Tobiášem logicky vítáme. Už od roku 2004 se slaví.
Dále je zde evidována Noc pro netopýry a že se nacházíme ve dnech dobrých pro znamení Střelce. Krásná paní v kalendáři v těchto dnech vyzývá ke studené sprše, která prý změní náš život k lepšímu.
V těchto vedrech to lze vnímat i jako návod k přežití.
Nicméně, zkusím to podle rady, minimálně třicet vteřin na sebe nechat téct studenou vodu. Uvidíme, jak moc se ten život změní.
Slunce už zapadá v osm hodin večer, takže dny se opravdu velkou rychlostí krátí.
A do toho ten svatý Ruf. Ochránce nemocných morem. Kdysi římský konzul. Později biskup v krásném městě Capua. Ve finále popraven v době monstrprocesů během vlády bláznivé egocentrika císaře Nerona.
"Patron" smrti našich velkých králů, Přemysla Otakara II. na Moravském poli. Jana Lucemburského u Kresčaku.
U Přemysla tedy přesněji řečeno u Dürnkrut.
U Jana tedy přesněji řečeno u Crécy.
V dějinách je často všechno úplně jinak.
Den svatého Rufa v roce 1789, v samotném počátku Francouzské revoluce, proslul přijetím Deklarace práv občana. Jak moc to bylo všechno jinak potvrzuje následující revoluční průběh. Tam to bylo opravdu hodně jinak.
Také se na den svatého Rufa, roku 1992, ve vile Tugendhat, podepsala smlouva o rozdělení Československa. Učinili tak pánové Klaus a Mečiar. Mnozí to tehdy vnímali také jako jakési symbolické Moravské pole, ale dnes už je také všechno jinak a všechna tato dávná dramata se vrší na smetišti dějin.
Nevzbuzují žádné emoce.
Tak si dnes asi ze všechno nejvíce připomínáme den psů. Tam jsou emoce hodně živé:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat