Obvyklé televizní zamyšlení

 Jelikož mezi svátky asi víc než obvykle pustíme televizi, jsem opět, jako už tolikrát, překvapená jak jejím programem, skladbou pořadů, tak celkově přístupem k divákům. Jak viditelně na ně kašlou.

Vůbec (už léta) nechápu zálibu tvůrců programu v pohádkách. Stačí prostudovat televizní nabídku a je vidno, že celý prosinec v hlavním vysílacím čase pořád pohádka. Stále opakovaná, samozřejmě. 

A o svátcích a prázdninách pak celý den. Navzdory tomu, že na televizi se dívají spíš starší lidé, děti moc ne. A  kupříkladu penzisté, už dva roky uvěznění " logickými a úspěšnými" zákazy pohybu v rámci boje proti covidu, jsou tedy odsouzeni k tomu platit poplatky, ale na televizi se nedívat. Vždyť kdo by chtěl vidět pořád jen Popelku či Šíleně smutnou princeznu a to pořád dokola...?

  Kdykoliv pak člověk pustí veřejnoprávní televizi a náhodou tam není pohádka, pak je tam normalizační estráda.!!!Třiatřicet let po revoluci a Silvestry Vladimíra Menšíka pořád dokola. ...

Napadá mě, kdo asi dělá dramaturgií? Nějaký milovník dávných časů? Nebo někdo naprosto odtržený od reality? Nebo tam už roky nikdo nepracuje a automaticky se přehrává něco, co bylo kdysi nastaveno...? 

Ta poslední varianta vypadá nejpravděpodobněji....

  Jak již jsem řekla, děti na televizi dneska nekoukají. Vyjma asi těch nejmenších, ty ještě Déčko nějak chytne. Dospělého sice přivádí k šílenství, je to jen ječení a blikání, takže u dětí spíš vybudí epileptický záchvat než nějaké poznání, ale při troše snahy se tam něco koukatelného najít dá. Děti to vlastně i baví. Ale zachytila jsem tam slogan o tom, že déčko je planeta prga? 

Ptala jsem se těch mrňousů, co to napjatě sledovali, zda rozumí termínu prga? 

Ne, nerozumí, ale Déčko na tom staví:-). Dramaturgie patrně taky z nějakých osmdesátek, kdy jsme si hráli na to, kdo bude prga. Ale aby se někdo obtěžoval sondovat, zda tomu dnešní děti rozumí? To je spíš zahltíme řevem a jekotem šíleně barevných zvířátek, to je zjevně snazší. ...

  Samostatná kapitola na úvahu je zpravodajství. Je jedno, zda veřejnoprávní nebo komerční, je to covid pořád dokola. Mnohdy se divím těm novinářům, zda je neuráží pořád omílat počty nakažených, boj proti neočkovaným, covid, covid, covid.... Sem tam to vystřídá ptačí chřipka a hromadné vraždění ptáků. Taková ptačí genocida. A nic jiného... 

Občas ještě vystrašit a vystresovat drahou energií, zvyšováním cen, aby se lidé nepřestali bát, a pak zas pořád dokola a znovu covid. 

Představuji si tak, jaké to asi je, být mladým ambiciózním novinářem, chtít dělat zásadní reportáže, ale muset mlít pořád jen o covidu či o likvidaci milionu vajec v severních Čechách....?

 Prostě zpravodajství v televizi už dávno nelze sledovat, ale když náhodou pustíte čtyřiadvacítku nebo něco podobného, je to pořád dokola a o ničem. Už dost dlouho.  Nu, komerční média asi mohou, ale veřejnoprávní by měla být víc informativní, myslím si tedy já. Jenže když ono zaplácnout to pohádkou je tak snadné. Nebo tou normalizační estrádou, která tady pokračuje už tolik let....Bohužel. 

Televizi lze snadno vypnout, vím. Ještě lépe je jí nemít. To jsou všechno varianty, které se dají. Jen koukat se na ní nedá. Ale v době, kdy se média tváří, jak intenzivně chrání své svou nejstarší generaci, hlavně ať nevychází ven, aby se nenakazili. Vždyť se mohou v bezpečí domova koukat na televizi... Třeba na Hrátky s čertem nebo Princeznu ze mlejna. A klidně i stokrát za sebou:-)

A když kouknu zpět, do svého blogu, je to pořád stejné:-(. Nic se nemění