Třeba staročeským názvem
prasinec? Nikoli jako eufemismem pro některé aktuální události, ale jako
výrazem shrnujícím množství zabíjaček v tomto období. Víc si ho ale
logicky spojujeme s adventem a vánočními svátky. Znalci a milovníci
folklóru navíc mohou během adventních dní slavit či připomínat kde co, není to
jen Mikuláš, ale logicky i Barborky, Ambrož, Lucky a jistě by se našlo i mnoho
dalších oslavných rituálů, kterými lze zpestřit čekání na Vánoce. Nebo na slunovrat, každému podle jeho gusta.
Ale prosinec třeba nabízí í historické
výročí bitvy tří císařů, tedy slavné bitvy u Slavkova, kde Napoleon drtivě
vyhrál
a začal psát nejslavnější
kapitolu své oslnivé kariéry. V roce 1805, tedy před nekulatými 216 lety,
zde porazil ruského cara a císaře rakouského Františka, do jehož rodiny se o
několik let později přiženil. Jeho budoucí nevěsta, Františkova dcera Marie
Louisa, byla v době bitvy u Slavkova sotva čtrnáctiletá. Doma ji učili, že
Napoleona je nutné nenávidět. O pět let později ji za něho provdali. I to byl
svým způsobem docela“ prasinec.“ Není divu, že manželství nebylo
z nejšťastnějších, byť potomek z něho vzešel. Byl to v podstatě
nešťastný mladík známý pod přezdívkou Orlík, který se dožil pouhých
jednadvaceti let. Když se ale vrátíme ke slavné prosincové bitvě u Slavkova,
respektive u Austerlitzu, tak je na místě připomenut, že byla druhého prosince
a je vnímána jako jedna z největších bitev na českém území. Zajímavé mi vždycky
přišlo, že tady Napoleon docela drtivě porazil slavného ruského maršála
Kutuzova, který mu to o sedm let později vrátil i s úroky. Ruské tažení
v roce 1812 předznamenávalo Napoleonův pád. I tehdy to bylo
v prosinci. Lze tedy s určitou nadsázkou říci, že Napoleon v prosinci
začal i skončil se svými úspěchy, byť doslova tomu tak není. Přesto je
prosincová bitva u Slavkova natolik slavná, že dodnes bývalé bitevní pole
navštěvují „lovci pokladů“, kteří se svými detektory hledají kovové pozůstatky
dávného masakru.
A nacházejí, knoflíky,
náboje, sponky a spoustu dalších artefaktů připomínajících prosincový den, kdy
na slavkovském bojišti zemřelo skoro dvacet tisíc lidí. Čím že obloukem
křečovitě vracíme k úvodní zabíjačce, byť toto byl spíš masakr. Pravda, do
adventového rozjímání se takové úvahy dvakrát nehodí, ale zase je svatou
pravdou, že i takové věci si musíme připomínat. Abychom ty dějiny nemuseli
opakovat
Žádné komentáře:
Okomentovat