úterý 27. července 2021

Sluneční králové

 Konečně:-)

Tolik oslavovaná výstava v Národním muzeu. Trochu jsem se bála, že jí nestihnu, ale prodloužení mi to umožnilo. A tak jsme vyrazili. Na časový slot, protože jinak to nejde. Časy, kdy jste se jen tak toulali městem a z náhlého popudu zašli tu na výstavu, tu do muzea, ty jsou, asi nenávratně, pryč. Tak na objednávku. 

Pustili nás na čas, to zase ano. Kontrola jak na letišti, dovnitř by bez kódu a roušky neproklouzla ani myš. Takže napětí roste. 

Ale nemá se to, velká očekávání nebývají vždy naplněna. Nechci říci, že se mi to nelíbilo. Ale nikterak mě to neohromilo. Docela obyčejná výstava. Pravda, s archeologickými kousky, které asi už nikdy jindy neuvidím. Prohlédla jsem si to, asi spíš se zvědavostí než se zájmem. Ale asi, proto, že nejsem zanícený archeolog mě to až tak nebralo? Nebo možná proto, že nejsem duší egyptolog... Nebo proto, že jsem čekala něco bombastického, těžce interaktivního, vzrušujícího... 

Nevím, spíš jsem se místy nudila. Možná jen chybné naladění. Každopádně, jsem ráda, že jsem to viděla. Jinak bych žila v dojmu, že jsem byla o něco hrozně zásadního ochuzená. 

Jsem ale ráda, že jsem zase byla v novém Národním muzeu, ta opravená budova je pořád krásná a nese si svou atmosféru. Takže to ve finále vlastně byl celkem hezký kulturní zážitek:-)




Žádné komentáře:

Okomentovat