Setkávání

Letošní leden byl pro mě takový – řekněme přelomový. V plánu bylo několik oslav, ale jelikož si myslím, že není co slavit, využila jsem kreativního názvu pro oslavu a jednalo se o několikerá setkávání. Setkávání s těmi, které mám ráda a na kterých mi záleží. Šlo vesměs o příjemné záležitosti byť spojené s mnoha pochybnostmi, ba i stresy. O pomíjivosti času, míře či měřítku  úspěšnosti,o smysluplnosti života, o zdraví a úhlu pohledu na různé věci. Že jde jen o číslo je myšlenka takřka filozofická, každý to vnímá jinak a nelze nic jiného, než to všechno vstřebat. Jde to ztuha. Můj tatínek míval takovou hlášku o tom, jak se jde „na pouť“ a pak zase „ z pouti.“ Já se dle toho tedy valím už z pouti pryč. Je to cesta výrazně příkřejší, s mnoha výmoly, sešupy a náhlými propady i dost drsným povrchem. Prý i tam lze zažít dobrodružství či překvapení, že i tady to může stát za to. No nevím.  Zatím docela tápu, rozhlížím se, dost tedy ztuha. Pomalu se na ten sešlap, nadechuji a uvidíme. Zatím jsem v depresi, byť všechna setkávání byla pro mě nabíjející. Tak uvidímeJ, zda i cesta je cíl.