Legendy odcházejí

Když sleduji starší české filmy, myslím tím tu opravdovou klasiku, občas mě napadne, že vlastně všichni zúčastnění, co podávají na obrazovce herecké výkony, už nejsou mezi námi.  Herecké legendy nás houfně opouštějí. Před Vánoci mě hodně zasáhl odchod paní Štěpánkové, kterou jsem považovala za nesmrtelnou. Občas jsem ji totiž potkávala i naživo a ona vypadala pořád stejně a skvěle. Jako by ani nestárla. Cvičila jógu, v divadle Ungelt, kde jsem ji viděla asi naposledy, se vždycky uměla uklonit až k zemi. Dokonale ohebná. Já se třeba neohnu ani k pasuJ. A odešla. Podle mě dost nečekaně. Stejně nečekaný byl asi i odchod pana Munzara, i když tam se proslýchalo, že je nemocný. I on ale vypadal, že se stářím a věkem úspěšně bojuje. Krásně recitoval. A denně plaval. Venku. I v ledu si prosekával otvory.

 Zaskočilo mě to, byť se vlastně dožil hezkého věku. Herecké legendy prostě odcházejí. Už jich mnoho z této geniální generace nezbývá. Jistě je časem někdo nahradí, určitě z dnešních mladých také jednou budou legendy, byť osobně si myslím, že jich nebude tolik. Takové to jejich poctivé herectví už dneska moc není, je to hodně na rychlé seriálové tvorbě a jít třeba do Národního divadla na „moderní“ hru vyžaduje buď odvahu, nebo být pod vlivem nějakých psychotropních látek. Já osobně třeba do Národního skoro ani nechodím, protože to už dávno není herectví podle mého gusta.  Ale o tom nechci psát, chci vlastně jen tak smutně vzpomenout na ty velké osobnosti divadla i filmu, které byly a už nejsou. A mně je to docela obyčejně lidsky líto, protože s nimi neodvratně vždycky zmizí i kus mého vlastního mládí.