Čurající chlapeček

Slavná soška v Bruselu, pro který je léta typickou turistickou atrakcí. Nikdo se nad ním nepohoršuje, davy turistů k němu míří většinou s cílem něco si přát a udělat si u něj fotku (dneska spíš asi selfíčkoJ). V Praze máme jinou atrakci: čurající pejsky. Přesněji řečeno víc než o atrakci jde o letitý problém, který se v diskuzích dokáže často vyhrotit až k nenávisti. Jako majitelka pejska vím, že pes se dá vychovat a nasměrovat, takže si neulevuje u aut ani u dveří domů. Snažíme se prostě, aby nikterak neškodil. Moje ostražitost ale polevila od několika zásadních okamžiků. Jeden z nich je Letná po fotbalovém zápase. Městem se motají opilí fanoušci, kteří vesele močí, kde je napadne. A jelikož pánové mívají často větší dostřel než pejsci, tak (asi na oslavu vítězství) vesele močili nejen na kola zaparkovaných aut, ale i na dveře, okna ba i na kapotu.  Nu, strážci zákona samozřejmě nikde. A nikde ani nebyla ani samozvaná domobrana, která jinak pejskaře ochotně napomíná a umravňuje. Zakročit sama jsem si netroufla a na volání hlídka nepřijela.  A podobný zlomový okamžik se odehrál o silvestrovské noci, kde tato opilecká aktivita byla doplněna ještě agresí opilé mládeže se snadno dostupnou pyrotechnikou, odpalovali ji uprostřed ulice, házeli na auta i na náhodné kolemjdoucí. Těm to podle míry opilosti připadalo buď super, veselé, nepříjemné nebo to raději obešli. Ani zde se hlídka nedostavila. A tak jen čekám, až zas někdo vyrukuje s tím, že psi znečišťují pražské prostředí. Myslím tím teď čurající psi. Protože čurajících chlapečků napříč všemi věkovými kategoriemi je zde srovnatelně a zcela jistě nepatří k tomu typu příjemné atrakce, kterou nabízí Brusel. Praha (konkrétně tedy Letná) má své čurající fotbalové fanoušky, což je tedy dost nechutné, leč zjevně to není problém k nějakému řešeníJ