Mše

V katedrále. Připomínka českých vlastenců zavražděných v koncentračním táboře Mauthausen. 294 lidí bylo zákeřně zavražděno 24.10. 1942, kulkou do zátylku. Za pomoc, skutečnou i domnělou, při atentátu na Heydricha. Mezi nimi třeba i patnáctiletá Jindřiška Nováková. Mše je již tradiční záležitostí. Četla se jména zavražděných. 
Byla jsem oslovena, abych patřila mezi ty, co ta jména čtou. Ohromná zodpovědnost a čest. 
Ve finále silný emotivní zážitek. 
Samotné oslovení jsem vnímala jako poctu. Vzhledem ke svému pragmatismu jsem předpokládala, že to, s mírným rozechvěním, snadno zvládnu. Atmosféra v katedrále je ale specifická. A tak, ač patřím k lidem,kteří moc nebrečí, jakmile jsem začala číst, největší mojí starostí nebylo nekoktat,ale nebrečet. Uf, to byl nápor emocí, ani jsem nevěděla, že takové mám. Před námi děti zapalovaly 294 svící a do toho jsme četli jména zavražděných vlastenců. Poté následoval dojemný proslov ppana doktora Stříbrného a pak mše samotná. Ještě dnes mi běhá mráz po zádech.