… a pohádky byl konec. Takto (údajně dobře) končí většina
pohádek. Vzali se a žili šťastně až do smrti. Nikde se ale neříká, jak to bylo
dál. Jaký byl všední život v dalších letech. To už logicky není pohádka,
tak to do příběhu nepatří. Přesto to mnohé zajímá? Jak to bylo s princem a
princeznou? Hádali se někdy? Zplešatěl a zpohodlněl on? Ztloustla a zlenivěla ona? Co děti? A milion dalších
otázek na konci každé pohádky. Jenže jak to bylo dál většinou nikdo neví ( a
ani ho to moc nezajímá). A podobné je to i oslavovanou první republikou.
Reflektuje se stol let, jak všichni jásali, strhávali nenáviděné rakouské
symboly, tančili v ulicích města. Ale co bylo dál? Jak se lidem žilo?
Nezhořkla jim ta republiková samostatnost? Byla to opravdu noblesa a elegance, jak
si dnes s gustem připomínáme. Odpovědi jsou bohužel veskrze záporné. Nežilo se dobře, panovala bída, hlad,
španělská chřipka kosila dál lidi ve velkém, nebyla práce, bydlení,
jídlo….Elegance se nosila logicky ve filmu, snad aby se zapomnělo na reálnou
bídu. Většina lidí moc noblesně a elegantně oblékaná nechodila. To už, stejně
jako v pohádkách, není součástí příběhu. Minimálně ne toho výročního,
nehodí se to moc do oslav. Ale nechci
tím nějak oslavy shodit, naopak, s radostí si všechno také připomínám. Jen
si myslím, že to nebyla pohádka, jak to někdy vypadá. Spíš taková balada. Nebo
drama. Rozhodně ne tedy tragedie, to zase ne. Ale klonila bych se víc
k pověstem, těm co mají pravdivé jádro, ale kolem je někdy něco trochu
jinak.
Žádné komentáře:
Okomentovat