Pád do kolejiště

Bývá většinu fatální. Hotovo, konec. Pád ale může být i jiný. Třeba na chodníku, když šlápnete do díry. Městské části se  o tyto otvory do nitra země moc nezajímají. A lid obecný pak padá. Láme si nohy. Lze ovšem spadnout i přímo na ulici. Před kolonu aut. Mluvím z vlastní zkušenosti. Chci přejít vozovku. A najedou prostě ležím v tratolišti krve. Rány na obličeji většinou hodně krvácí.

„Ty vole, vona je snad mrtvá! "Slyším v jakési šokové agónii jako jedinou reakci kolemjdoucích na svoji potupnou polohu uprostřed kaluže krve. Zvednu se sama, není poblíž nikdo ochotný. Našmatám rozbité brýle a stáhnu se do bezpečí chodníku. Krev z hlavy crčí jako Niagára. Na svátečním světlém obleku ( vracím se ze Schola pragensis) se krev rychle viditelně rozlévá. Zjevně nepůsobím jako milá paní ze sousedství. Zkusím i tak nahlédnout do kadeřnictví, které by mohlo disponovat tekoucí vodou. 

"Nelezte sem," slyším „vlídnou“ kadeřnici. Pravda, nevypadám s krvavým obličejem jako klasická návštěvnice luxusního kadeřnického salonu, leč nechci nic víc, než opláchout obličej a ruce.....

 Ne!

Jasně a výstižně.

Naštěstí trochu prší, takže se malinko omyju přírodní cestou. I tak jedu domů (díky bohu za lékárničku v autě) jako zombie, kterého si na červené kolemjdoucí překvapivě prohlížejí. Krvácení naštěstí pozvolna ustává, ale zase se rozležely naraženiny a tak to pekelně bolí. A bolí. A bolí. 

Leč dojela jsem domů. Žiju. Jizvu na čele mohu vydávat jako památku z války, jako pedagogickou pomůcku. Pro malé děti se mohu převtělit v příbuznou Harryho Pottera. Ze všeho se má něco vytěžit. Jen pořád nevím, co pozitivního vytěžit z neochoty lidí pomoci? Co mi tím vesmír naznačuje? No, tak to zatím nevím. Vím jen,že na letošní Scholu pragensis opravdu nezapomenu. Minimálně jizva na čele mi ji bude trvale připomínat.:-)Jako takový symbolický pád do kolejiště něčeho, co zatím nemá jménoJ