Osmiletá gymnázia

Jako dítě jsem je znala pouze z filmů pro pamětníky. Byly doby, kdy jsem moc nechápala, co je to prima, sekunda či sexta, která mi asi zněla nejvíc podezřele. Když se v porevoluční euforii osmiletá gymnázia vrátila na scénu našeho školního trhu, netušila jsem zpočátku, že se mi práce na takovém ústavu stane osudem. Že podobně jako kdysi Jaroslav Marvan budu dštít oheň a síru nad neznalostí septimánů, trápit se nad rozpustilostmi terciánů či bavit recesními vtípky divokých kvartánů. Pravda, to přinášela devadesátá léta, dnes už dávno recese školní lavice opustila, stejně jako myšlenka o výběrovosti osmiletých gymnázií. Dnes je studentem tohoto zařízení takřka každý, kdo má jen náznak nějakých ambicí (nemluvím o schopnostech) a má rodiče, kteří z mnoha různých důvodů nechtějí mít dítě na základní škole. Minimálně proto, že mít doma gymnazistu prostě je pro někoho něco jako společenský status. Tím ale nabylo na síle křížové tažení proti osmiletým gymnáziím, které sice existuje už řadu let, leč s velmi proměnnou intenzitou. Nyní znovu sinusoida odporu graduje, mluví se o likvidaci základních škol, které se stávají jen odkladištěm těch opravdu výrazně nestudijních typů (no, to ale jsou mnohdy i osmileté školy), ztrácejí svůj smysl a osmiletá gymnázia je likvidují. Na tom je překvapivě hodně pravdy. (Překvapivě proto, že to na první pohled vypadá, že střílím do vlastních řad, ale není tomu tak). Ruku v ruce s nedomyšlenou inkluzí totiž pak opravdu základní školy mnohdy ztrácejí vzdělávací status a stávají se z nich prapodivné ústavy s těžko definovatelným záměrem: prostor pro hlídání, socializaci či co se vlastně od takto vybrakovaných škol čeká? Nemohou za to ale osmiletá gymnázia, jak se velmi intenzivně podsouvá, ale špatně nastavený systém a hlavně státní přijímací zkoušky, které v podstatě zvládne každý, kdo umí trochu číst a psát (a pokud má papír z PPP nemusí umět ani to) a tím pádem musí být přijat. Logicky tak chce na gymnázium každý, gymnázia tím přicházejí o svůj nadstandard, základní školy o základnu a většina skutečných studentů a všichni kantoři o iluze. Jakmile se někdo na gymnázium dostane, drží se zde zuby nehty, vyloučit ho nelze ani v případě, že není schopen ničeho, neb zde plní svou povinnou školní docházku a tak nezbývá, než zatnout zuby a vydržet. Protože vzdělávat mnohdy nejde ani na gymnáziu ani na základní škole. Kritici, kteří toto vidí, pak našli úžasně jednoduché řešení. Zrušit osmiletá gymnázia! Vskutku revoluční myšlenka.

A při vší vážnosti tématu se mi stejně pořád vkrádá obraz paní uklízečky, právě z oněch devadesátých let, která se mě s vážnou tváří přišla zeptat na to , cože je to ta vlastně sekunda…., nemělo by tam být vteřina, pančelkoJ?

 Asi tak to mají i ti, co o celé této problematice rozhodujíJ