Blog mi trochu spí, jsou holt prázdniny a člověk je každou chvíli jinde. Minulý týden jsem se vypravila na výpravu za katarskými hrady. Nebýt dvou agresivních důchodců vedle nás v autobuse, kteří nás střídavě terorizovali svými holemi, jenž nás často dost bolestivě švihly, případně na nás shodili těžký batoh, který nás spolehlivě přišpendlil k podlaze nepodlného autobusu, byl by to velmi pěkný výlet. Katarské hrady a učení katarů je samo o sobě velmi krásné a zajímavé, nicméně výlet po jejich stopách je lepší bez důchodcovské inkvizice.
( podotýkám, že nemám nic proti starým lidem, jen si myslím, že každý člověk by měl být soudný a trochu odhadnout své síly) . Ale krásný Carcassonne nakonec stál za všechny útrapy. Psát jsem moc nemohla a tak dnes, po této noticce, vystavím první kapitolku Odnikud nikam. Kdyby snad někoho zaujala a chtěl si přečíst příběh celý:-)
Katarské hrady jsou fakt krásné, nebylo by víc fotek?
OdpovědětVymazat