Úplatek jako půjčka:-)

   Lež má krátké nohy, tlučeme dětem do hlaviček už od malinka. Zdá se, že bez výsledného efektu. Lhaní bylo dnes povýšeno na běžnou normu, někteří mu dokonce vzletně říkají mystifikace. A jiní zase, bez mrknutí oka, tvrdí takové nesmysly, že ani mystifikace je nestačí pokrýt. Nazvat úplatek půjčkou jistě není průkopnický čin, tuším, že už s tím kdysi kdosi v našich luzích a hájích vyrukoval. A zdá se, že to tady zjevně zapustilo kořeny. Nu, pro některé odrůdy křiváren je zde velice úrodná půda. Naši mystifikační odborníci to jistě dovedou k dokonalosti, takže brzy lze očekávat označení půjčka i pro kdejakou lukrativní zlodějinu. Pozor, jen nesmíte krást vy, protože půjčky jsou tu jen pro vyvolené. Jako kdysi u Orwella, všechna zvířata jsou si rovna, jen některá jsou si rovnější.
Zajímavé je, že všechny porevoluční vlády vehementně tvrdily, jak kladou důraz na vzdělání a školství. Státní maturita budiž toho důkazem:-(. A ohledně půjček, nějak za ta léta neznám jediného kantora, který by mohl jen tak z fleku každý měsíc někomu na dobré slovo půjčovat padesát tisíc. Ba co víc, mnozí ani nedosáhnou na půjčku v bance (myslím tím půjčku v jejím původním slova významu). A tak v tom začínám mít zmatek.
Co je tedy půjčka a co úplatek ?

(a ještě se mi to na závěr kapku zrýmovalo:-))

Vše pro občana

  Jaro vtrhlo do ulic. Spolu s hezkým počasím, rozkvetlými stromy a bezděčnými úsměvy na rtech s sebou přineslo i každoroční čištění ulic. Tudíž se na přeplněných parkovacích plochách podél chodníků vyskytují výzvy, kdy se zde parkovat pod výhrůžkou odtažení opravdu, ale opravdu nesmí:-). Dnes přišla řada na naší školu. Minulý týden se tu objevila otřískaná značka, a dnes měla akce vypuknout. Značení bylo tentokrát poněkud zmatené, přesto jsme všechny motorizované učitelky spořádaně příkazu poslechly. Už od pondělí jsme zasvěceně oprašovaly svoje letité znalosti pravidel, jako jestli před značkou za značkou nikdo nesmí stát:-), odkud a kam asi míní naši rozmlácenou komunikaci čistit, abychom dnes prostor opravdu vyklidily. Zmizela všechna auta vyjma vraku, který hyzdí naši ulici už pěknou řádku týdnů. Nu, a co byste řekli? Vrak stojí na svém místě dál. Čistící technika ho objela, Policie, která tu lačně kroužila ve snaze urvat nějakou pokutu, dělala mrtvého brouka. Na autě se neobjevila ani botička, ani výzva k zaplacení pokuty, o odtažení ani nemluvě. Zjevně dle pravidla, že z neznámého majitele se špatně doluje pokuta, zatímco ze spořádaného občana ji snadno vymlátí. Ulice je vyčištěná, vrak zde překáží dál. Obdobné situace znám třeba z MHD. Zatímco zjevně neplatícího bezdomovce si kontrola nikdy nevšimne, co by si na něm také vzali, že, tak spořádaného našince pěkně prolustruje. A běda, když jako na potvoru jedete s jinou kabelkou a zaplacená lítačka leží v bezpečí vašeho obývacího pokoje. Nezájem, zaplaťte hezky pokutu, zapomínat se přeci nevyplácí. Stejně tak onehdy vydusili jednu naši studentku, která sice odeslala sms, ale systém jí to nepotvrdil a revizor nebyl ochoten pochopit. Zato vedle sedícího-přesněji řečeno smrdícího- bezdomovce, stižen náhlou provozní slepotou, vůbec neviděl. Nu, jak říkám. Náš systém dělá vše pro občana. Otázka je, jak dlouho si to ten občan nechá líbit:-)

Zfilmovali mi knihu:-)

Když jsem dnes pročítala programy kin s cílem najít nějakou zajímavou dubnovou filmovou lahůdku, narazila jsem na Odnikud někam. :-).Drobná odchylka v názvu, ale hned mě to zaujalo.:-). Dle obsahu, který mi net vzápětí pohotově nabídl, jde o klasickou americkou VIP podívanou:-), nicméně na první pohled to vypadá, že někdo zfilmoval moji knihu a film jde do kin. Hurá:-) Je to hezká představa a chvíli jsem se jí samozřejmě kochala. A mohu své fantasmagorie využít jako oslího můstku k připomenutí autorského čtení v Benešově, přesně za dva týdny. Sice bez červeného koberce a filmových kamer, ale s radostí a chutí:-) Dokud nás, pisálky a nakladatele, nezlikviduje DPH, neboli česká kulturní revoluce:-(.

Dravci ve škole

  Do školy nám přijelo dravé ptactvo, na  praktickou ukázku. Věnovalo nám celou jednu dopolední hodinu. A stihlo se to všechno ještě dříve, než cvičnou ptačí plochu  zmáčel "radioaktivní" déšť. Z oka do oka jsme tak mohli pohlédnout poštolce i orlovi,  káňatům i sovám. Nejkrásnější ze všech byli ale výr a puštík. Asi se už nebudu urážet, až se zase od někoho dozvím, že čučím jak výr:-). Poštolka si při své exhibici vybrala k usednutí zrovna mě, takže jsem ji ani nemohla vyfotit, zato děti fotily vesele- učitelku s dravcem ve vlasech:-). Káně zase měla ve zvyku usedat na dětské i jiné hlavy, a dokonce odnesla i jednu čepici.

   Ptačí dravci svá vystoupení samozřejmě nedělali zadarmo, za každý zdařilý kousek dostali jedno mrtvé kuře. Samozřejmě ne to ze supermarketu, ale jednodenní malé kuřátko:-(   

    Některé sovy prý jsou činné i přes den, což bude zjevně můj případ. Jako noční tvor jsem nucena pracovat od brzkých ranních hodin, a to sovám nedělá dobře. Dnes to mám oficiálně potvrzeno:-).
 Na závěr celé dravé přehlídky ptačí krotitel vyzval děti k dotazům. Jak už to tak bývá, každý se kroutí a nikdo se nemá k první otázce. Muž se jim tedy jal vyhrožovat: "Když se nebudete ptát, budete se učit!"

Hrubý nátlak zabral, děti sypaly otázky z rukávu jednu za druhou, a do tříd je rozehnal už avizovaný déšť. Dravci byli naskládání do auta a odvezeni. A od té doby prší. Doufám, že to není pozdrav z Fukušimy:-(.

Noc v muzeu

...je nějaký film, který jsem ještě neviděla. Zato odpoledne v muzeu mám právě za sebou. V muzeu technickém, které bylo po letech znovu otevřené a láká na novou skvělou expozici. Velké oči, samozřejmě. Hlavní hala se nikterak výrazně nezměnila, stále nás tam okouzlují naleštění veteráni z dopravního pravěku, a stále je to to nejlepší, co tady je. Až na nový pravidelný jekot lokomotivy, která zde má představovat interaktivnost, a která nás celkem spolehlivě brzy z hlavní haly vystrnadila. Zkusili jsme tedy jiné části, fotografickou, tiskařskou či astronomickou. Zbytek je totiž stále ve výstavbě, plno vitrín je zaplněno pouze cedulkami, že zde v budoucnu něco bude. No, po těch letech rekonstrukce….    Tam, kde něco je a chcete si to přečíst, rázem zastavíte proudící dav za vámi, neb v uzounkých uličkách se moc vyhýbat nedá. Nejhorší z mého pohledu pak byla astronomická část, kde se takřka nedalo hnout, pořád máte dojem, že musíte vrazit do nějakého skla, z mnoha reproduktorů se na vás linul text, který se vzájemně přebíjel, tudíž pouze rušil, nikoli informoval. Naházené to bylo bez ladu a skladu, ceněné exponáty z Rudolfínské Prahy aby člověk usilovně hledal, řekla bych, až nekvalitní práce v této sekci:-(.

   Chybí již zmiňovaná interaktivnost, opět takřka na nic nelze sáhnout (krom několika velmi hlučných aparátů), nic moc nelze vyzkoušet.S malými dětmi, respektive víc s chlapci, je dost těžké udržet je, aby na ta auta nesahali. Některé maminky zde zjevně dost bojovaly, zatímco tatínkové zasněně hleděli na naleštěné krasavce a zasvěceně diskutovali o počtu válců:-), bez ohledu na hyperaktivitu svých potomků:-).
 Zásadní viditelná změna před rekonstrukcí a po rekonstrukci je tedy výše vstupného, jinak jsem nic zásadně převratného nezaznamenala. Ovšem návštěvnost je i přes hezké počasí, které by lákalo spíš k procházce po Letenských sadech, veliká. To muzeum prostě k Letné patří a chybělo jí. A mouchy se snad podaří vychytat.

Píšu

I když soutěž Knižního kubu bohužel skončila bez vavřínového věnce vítězství,:-( píšu.
Asi grafománie:-). Včera byly  soutěžní příspěvky smazány a rozjelo se nové kolo. Kdo vyhrál a jaké byly další výsledky, nikdo zatím neoznámil, a asi se tak hned tak nestane. Přestože to jednoho nepotěší, a smutek se vkrádá do psavé duše:-(, psaní je i terapie a tak píšu dál. Navzdory básník zpívá:-).Teď právě divadelní hru pro děti. Potřebovali jsme nějaký notoricky známý příběh, který bychom mohli různě předělávat, lehce i parodovat, odkazovat na něj. Navrhla jsem Maryšu a k mému překvapení trochu narazila. Nikdo ji nezná. Vzhledem ke gymnaziálnímu prostředí jsem docela valila očka. Pak se sice pár výrazně osvícených jedinců chytlo, ale stejně mě to donutilo vydat se na průzkum mezi dospělými. A světe div se, dopadla jsem stejně. Klidně tedy mohu v dnešní společnosti nabízet kafe od Žida a nikdo se nad tím nepozastaví. Tudíž se zřejmě naše divadélko stane osvětovou stanicí a Maryšu vyvedeme ze stínu zapomnění na světlo boží. Stane se tak v červnu v divadle Karla Hackera a doufám, že se bratři Mrštíkové neobrátí v hrobě:-). Ilustračním fotem dnes není Maryša, ale moje maličkost převtělená v Marii Terezii. Ne, že bych měla takové reinkarnační sklony, fotografii vytvořily děti u příležitosti Dne učitelů. Celý náš sbor takhle vtipně přetransformovaly do různých historických a filmových postav. Podělit se samozřejmě mohu jen o sebe, ostatní si to nepřejí. Ale akce to byla milá a povedená, šikovné děti to jsou:-) A s nimi teď budu vařit otrávené kafe pro Vávru:-)

Ještě jsem se nechytla

Nejsem tedy zarytý bojovník proti změně času, jakým býval blahé paměti pekař Pecka. Ba v zimě, když přibyde hodinka k delšímu zachrupnutí, žádné velké problémy nevidím. Ale nyní mi ta hodina chybí. Je to k nevíře, co jedna hodina udělá s mým už tak pochroumaným biorytmem. Večer nemohu usnout, ráno vstát a přes den silně připomínám mátohu. Jsem vláčná a roztržitá. Dnes jsem odnášela špinavé utěrky do prádla a bezmyšlenkovitě jsem je umístila do odpadkového koše. Pak jsem řádila nad tím, kdo je tam dal. Naštěstí jsem se upamatovala, jinak bych se asi zlobila doteď. V bazénu jsem si svědomitě vyzvedla klíček, abych si ve skříňce pečlivě uzamkla veškeré cennosti, se kterými si troufnu na sportoviště vyrazit. A pak jsem nechala vrátka dokořán a hrdě odkráčela do chlorovaných vln. Naštěstí mě nikdo o nic neobral, asi narvanou otevřenou skříňku považovali za skrytou kameru nebo nějaký jiný fikaný test plavecké poctivosti. Prostě mi ta hodina chybí, nic nestíhám a jsem jak praštěná.Takové jarní odnikud nikam. Doufám, že se to o víkendu konečně spraví.Týden s časovým deficitem bohatě stačil. A letní čas bych zrušila. V tom jsem za jedno s Medveděvem.
A myslím to vážně, žádný apríl:-)