Sjezd

 Sjezd v Brně budí vášně. 

Jde o  sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení. 

A někteří politici bijí na poplach, varují před sudetoněmeckým nebezpečím, vytahují Benešovy dekrety, rozdmýchávají emoce....

Mám pocit, že osmdesát tři let po válce už by se měla hledat cesta k nějakému smíření než rozjitřován vášní.

Dělí to politickou scénu. Hádají se jak malí kluci. Z dějin si vytahují jen to, co se jim hodí. 

A když už dojdou argumenty, vytáhne se fašismus, který jako nálepka působí spolehlivě. 

Padají silná slova a silná obvinění. 

Skoro mám někdy pocit, jako by se ty dějiny stávaly jakousi holí v současné informační válce.

Je to vlastně o tom, jak je ten dějepis důležitý. 

Přitom většina nic neví, používá buď floskule nebo si vybírá, čím bude mávat. Ne  argumentovat, mávat ve veřejném prostoru.

Lidé se třeba podle Macinky hromadně bouří, což je blbost. Lidem je to většinou jedno. A dokud to nevytáhli oni, nikdo to moc neřešil. Napadá mě, zda to není nějaké další vrtění psem...

A znovu se vracím k dějepisu. Nedávno jsem mluvila se svými maturanty, tehdy trochu ve stresu před povinnou maturitou z matematiky. A padla  spíš řečnická otázka, proč není také povinný dějepis?

A následovalo i jejich logické vysvětlení. Když v dospělosti, nebo v politice ( dodávám já) nebudu ve společnosti umět kvadratické rovnice, většinou za blbce nebudu. 

Když nebudu znát historické souvislosti, pak je to mnohem větší průšvih. Tak o tom jsem přesvědčená už léta.

Diskuse o sjezdu jsou toho jasným důkazem.