Ledoví muži

 Z květnových tradičních dnů mě vždycky zajímali ledoví muži. Pankrác, Servác, Bonifác.

A Žofie, která následuje, tak ta jim vaří. To říkávala moje babička, takže půjde o nějaké dávné pořekadlo, které je prosto dnešní genderové vyváženosti. Proč by, kupříkladu, nemohl vařit třeba Bonifác? Nebo další dva pánové, z nichž jméno jednoho se mi odjakživa pletlo s pražskou částí. Nechápala jsem, jak se někdo může jmenovat jako kousek Prahy. To se časem rozplynulo, ten údiv nad neobvyklostí jmen. Tenhle typ úžasu prostě s věkem mizí. Stejně jako iluze, že květen je jen o lásce, rozkvetlých stromech a polibcích pod třešní. Navzdory tomu pořád moc Pankráců ani Serváců osobně neznám.

      Přesto mě ten jejich sváteční cyklus zajímá dodnes. I tím, jak se vymyká z tradiční květnové symboliky, která je tradičně právě buď o lásce nebo o válce. Případně ještě o práci.

A do toho najednou vstupuje trojice ledových mužů, která naznačuje, že všechno je vlastně jinak. My čekáme jaro a oni nesou mráz.

Může to evokovat provokativní otázku, zda je jejich přítomnost v květnovém panteonu přínosem nebo spíš škodnou v revíru?

Bereme-li v úvahu jen fakt, že přinášejí osvěžení květnových rituálů, pak jde určitě

o přínos. Pokud nám kvůli jejich aktivitě zmrznou první vysázené květiny či rajčata na balkóně, je to zcela jistě možnost číslo dvě.

Nuda s nimi asi nebude, i když by se na první dobrou zdálo, že takoví ledoví mužíci dneska už nemají šanci zaujmout. Mají.

 Stejně jako obětavá Žofie, která bude třem ledovým tyranům chystat občerstvení.

Můžeme to totiž vnímat i trochu netradičně. Zkusíme se díky jejich existenci kouknout na květen trochu jinýma očima. Může to být zajímavý experiment. Dokázat, že nové věci se dají najít i tam, kde už je prostě nečekáme. Třeba v květnovém zamyšlení nad významem ledových mužů v naší éře globálního oteplování. A proč Žofii z kalendáře vytlačuje Sofie, která už z podstaty svého naturelu nikomu večeři jen tak vařit nebude?

 Když do vyhledávače zadáte pojem ledoví muži, většinou na první dobrou vyskočí otužilecké kluby.

 Potvrzuje to moji teorii, že všechno je vždycky trochu jinak. Ledoví muži jako otužilci

a Žofie změněná v Sofii, nositelku moudrosti.

Všechno je jinak.

Však květen samotný je v podstatě vlastně máj. Také je to jiné. A tak ledoví muži nesou příslib jarních zážitků a Žofie se Sofií to sledují s mrazivým nadhledem.

Je to prostě květnový zlom, který se většinou neslaví.

Ledoví muži. Tak letos v květnu slavme. Klidně i s čepicí a rukavicemi. Navzdory globálnímu oteplování.

Na počet ledových mužů