Ptám se občas opatrně, skoro jako bych sondovala politickou příslušnost. Protože reakce bývají rozličné. Od jiskřivého „No jasně, letos už osm kilo meruněk!“ přes provinilé „Měla bych…“ až po rezolutní „Já nejsem otrokyně!“.
Zavařování
je zvláštní letní disciplína.
Pro
někoho dokonce radostná náplň dovolené.
Dřív asi šlo o všeobecnou nutnost, kdo
nezavařoval, jako by ani nebyl.
Dnes už dávno zavařování není jen nutná konzervační
technika.
Je
to postoj. Ritualizovaná vzpoura proti instantní době. A taky způsob, jak
dostat šest kilo meruněk z tety z Moravy pod kontrolu.
Dřív
navíc určitě neexistovaly obchody typu „Farmářské delikatesy s komunitní
lednicí“.
Tam
samozřejmě seženete zavařeniny kdykoliv a jakékoliv. (A také za jakoukoliv cenu).
Takže
dříve se prostě zavařovalo většinou z nutnosti.
Dnešní zavařováni?
Vidím
vlastně tak trochu jako osobnostní akt. Občas vzdoru, jindy terapie. Pro někoho
návrat k tradici, pro jiného snaha vytvořit domácí ekvivalent chia pudinku s
hodnotou raw love. Pro někoho návrat k babičce, pro jiného způsob, jak
si vyvětrat hlavu (a vybít frustraci) mícháním horkého rybízu.
Zavařuje se skoro všechno. Jahody, rybíz,
třešně, meruňky (věčný boj, jestli s peckou nebo bez), švestky, hrušky, někdy i
okurky, které se tváří, že nejsou ovoce, ale stejně skončí ve sklenici.
A
mnozí hodně a s radostí experimentují – vzniká tak rakytníkový džem,
cibulová marmeláda, dýňový kompot.
A
pak je tu klasická otázka: kdo to všechno vlastně jí?
Děti?
Někdy.
Pokud je o tom přesvědčí videa na TikToku.
Manžel?
Možná.
Pokud ho odradí cena jamu v obchodě.
Přátelé
a příbuzní?
Když
není jiný dárek, domácí zavařenina je skvělý nápad.
Často
to sníme my samotné😊
Sama zavaříš, sama sníš😊
Se
zmrzlinou, s jogurtem, s palačinkou. Se slzou v oku, že jsme si uchovali trochu
léta, i když venku zrovna mrzne.
Přece
to nenechám zkazit.
Zavařování
je také zvláštní forma víry. V to, že se nám bude chtít v zimě otevřít
sklenici, kterou jsme s láskou připravili v létě.
V
to, že domácí je lepší.
A
možná i v to, že některé věci mají smysl dělat pomalu. S cukrem, s vařečkou a s
trochou nostalgie.
A
taky víra v to, že ta etiketa „borůvky 2023“ opravdu skrývá borůvky.
Dočetla jsem se i o podivnějších marmeládách.
Tedy o situacích, kdy se k zavařování přistupuje s netradiční odvahou.
Pak mohu vzniknout takové variace, jako cibulová marmeláda, která je jistě skvělá
k sýrům, ale zkazí dětem snídani. Existuje prý i slaninová marmeláda. Ta je v podstatě
asi ideální pro ty, co se neumějí
rozhodnout mezi snídaní
a obědem. Najít lze mrkvovou…To je původně
portugalská klasika, na mě tedy působí trochu jako pokus babičky zavařit
králíka. Ale chutná pr překvapivě jako jemný pomerančový sen. Pro milovníky
adrenalinu ve sklenici je tu chilli marmeláda. Je skvělá k masu, sýru nebo na
trestání hostů, kteří se ptají, jestli máte něco „víc pikantního“.
Může prý být i okurkový džem nebo česneková marmeláda. Pak je i pivní. Ta je z tmavého piva, třtinového cukru a pomerančové kůry. Vhodné pro tatínky, kteří se chtějí podílet na zavařování, ale odmítají loupat meruňky.
Zavařování
tedy může být umění, zábava nebo formální způsob, jak se přijít k sousedům s originálním dárkem. A když doma otevřeme
sklenici „třešně 2025“, ať je to pravda. Protože také může jít o experiment
česneková marmeláda podle receptu z netu.
Takže
ještě jednou, méně opatrně: zavařujete?
Nezavařuji, jsem líná :) Maximálně pár sklínek okurek, ale ty nám vydrží další 3 roky. Ale kolega (!) z práce zavařuje, co mu přijde pod ruce :) A občas jsem podarovaná.
OdpovědětVymazatLezarts
OdpovědětVymazatUž ne:-)))
Děkuji:-)
OdpovědětVymazatZavařuji! Co zahrada a sousedi podarují. Babička mě byla inspirací! Vlasnila špajzku, sklenice zde měla vyrovnané v regálech od shora dolů. Tedy abych to upřesnila, já sbírám ( jsem sběračka ;-) ) a letos moji kluci zavařují! Mirabelkovou a jostovou marmeládu, mňam. Právě jsem mirabelkovou měla s toustem k snídani. Jednou za dva roky zavařuji okurky. A taky ráda nějakou tu skleničku daruji i dostávám. Domácí je holt domácí!
OdpovědětVymazatŠpajzka plná zavařenin je jako obrázek z pohádkové knížky:-) Dobrou chuť Vám přeji, souhlasím, že domácí je domácí. A děkuji za hezkou reakci.
OdpovědětVymazat