Být druhý může znamenat, že jste na bedně, tedy stříbrný úspěch.
Anebo
také, že jste jenom dvojka, prostě až druhý v řadě.
Jak
budeme vnímat únor, záleží na našem rozpoložení, zda ho prožijeme úspěšně či
zda je to jen další stupeň v čekání na něco lepšího.
Přichází
jako druhý v řadě, což by více méně mohlo naznačovat, že má nějakou důležitost
– vždyť druhé místo většinou není k zahození!
K tomu
si navíc zvolil strategii minimalismu a prostě nám oznamuje, že méně je někdy
více:
„Dvacet osm dní stačí.“
Zároveň
to lze samozřejmě také vnímat, že je to měsíc, který jako by nám také říkal:
„Nechci vás zdržovat.“
Takže
zase je to na nás, pro co se rozhodneme.
Možná
právě proto je únor oblíbený u těch, kteří už odpočítávají dny do jara. Než si
stačíte uvědomit, že jste zapomněli sundat vánoční světýlka, únor je pryč.
Na druhou stranu je to ten typ měsíce, který
si čas od času přihodí den navíc. Na přestupný rok – něco jako únorové
narozeniny. Jako by chtěl připomenout, že i on může být občas trochu
extra.
Prostě,
každému podle jeho gusta.
Mezinárodně
je únor známý spíš jako február. To zní mnohem vznešeněji, jako kdyby měl
šlechtický titul:
„Jeho
Výsost Fe-bruár,“
Ale
u nás nemáme rádi šlechtické tituly, tak je prostě únor, kdysi dokonce úmor.
Přísný, strohý, žádné zbytečné ozdoby. Místo
aristokrata tak máme spíš otužilce, který stojí
s
lopatou u zasněžené silnice a říká:
„Makáme,
jaro se blíží.“
I
tady se nabízí, byť lehce ironicky, že každému podle jeho gusta. A tak si
užijte svůj únor, podle svého gusta.
