Dnes vzpomínáme. Jsou Dušičky. Svátek zemřelých.
Vzpomínáme : na tatínka, na tetu. Na Tomáše.
Myslíme na ty, co odešli už dávno. Pořád ještě zjitřeně si připomínáme i nečekané odchody z letošního roku.
Přibylo mi do tohoto výčtu bolestivé vzpomínání na Tobiáše.
Když jsem tento text psala, předpřipravovala ho, ani v nejhorším snu by mě nenapadlo, co se stane.
Vzpomínám už i na Tobiáše. Je za námi smutný týden. Ještě pořád jsem to nepobrala.
Vzpomínáme na to, co bylo.
Není to filozofické dumání nad smrtelností, jsou to docela obyčejné vzpomínky.
Hřbitovy jsou plné zapálených svíček a vzpomínkových věnců. Někteří se vydávají za svými zemřelými na druhý konec republiky, záleží na tom, kam je život zavál. Je to tedy i setkávání se živými.
Sváteční prostor pro setkávání se všemi. Živými i zemřelými.
Nebereme Dušičky jen jako smutek nad ztrátou, ale jako prostor pro vzpomínky. Tedy pestrý prostor.
Máme rádi naši funerální turistiku. Stejně jako funerální architekturu, ale to je zase námět na jiné povídání.
Dnes slavíme svátek. Nesoutěžíme s Haloweenem, ale připomínáme si raději Dušičky.
Dobrý den, letos na mě měly Dušičky hodně silný vliv. Poprvé bez táty, tak to s člověkem zamává. Ještě pořád je to dost čerstvé, ale tak co se dá dělat. Je to život a ten občas bolí. Hodně mi v tom pomáhá trávení volného času. Snažím se nesedět doma a něco dělat. Dokonce jsem začal chodit na šerm, což je teda věc, která se ke mně hodí asi nejméně. Ale je to fajn. :)
OdpovědětVymazat