Pobyt na českých dálnicích je roven velkému dobrodružství.
Člověk nikdy neví, kam dojede, jestli vůbec dojede, kdy ho sejme nějaký tirák
či či kdy ho nějaká uzavírka zavede tam, kde ještě vůbec nikdy nebyl. S tím
souvisí otázka dálniční známky, za kterou by patrně v některých zemích
bylo ředitelství dálnic minimálně pranýřované, ne-li žalované. Zákonem vás
donutí koupit si známku na dálnice, které pak buď díky nikdy nekončícím (a k ničemu
nevedoucím) opravám nelze používat.
A když už používat jdou, tak s omezením rychlosti,
takže i se známkou se ploužíte rychlostí jako na nějaké okresce. Prostě vám
neumožňují ty dálnice využívat!
Zajímavé je, že se velmi často opravují místa, která se
opravovala loni i předloni a opravují se zase.
A když tam ve vzácných okamžicích žádná stavební firma
provoz neblokuje, pak stejně žádnou změnu k lepšímu nevidíte. Takže známka
je takové přilepšení do nějakého rozpočtu, ovšem „skutek viditelně utek“.
Stejně jako omezení
provozu tiráků, které se vesele prohánějí mezi osobními auty i o víkendu, kdyby
podle všeho jezdit moc neměly. Ale jezdí. A jak je jejich zvykem, arogantně,
nebezpečně až děsivě.
Kdybych někdy měla
kandidovat na europoslance, pak s programem zákazu tohoto druhu dopravy,
který považuji nejen za život ohrožující pro ostatní, ale i zcela obyčejně zbytečný. Vozí jedno zboží z jednoho
konce Evropy na druhý. Většinou to samé zboží, takže, klasické nošení dříví do
lesa. Když už se musí vozit něco z místa na místo, je tady železnice.
Kamionová doprava prostě vůbec není nutná….!
Vzhledem k tomu, že do Bruselu se nechystám,
pak jde jen o zbožné přání, které zjevně zůstane nevyslyšeno. Tím pádem české
dálnice zůstanou adrenalinovou džunglí, která vám přinese tolik zážitků, že
jeden až žasne. Pravda, na východ od nás je to zjevně drsnější, ale když tak
chceme na ten západ….? Po našich dálnicích i s poplatkem ovšem jedeme tak
akorát ….víte kamJ
Žádné komentáře:
Okomentovat