Sucho

 Krajina se nám mění před očima. Neprší a je sucho. Všechno je jinak.

Už jsem asi zmiňovala klimatický paradox, který způsobil, že v jižní Evropě nám bylo příjemněji než 

u nás. Nebyla tam taková vedra, lidé s horkem umí žít, moře také dělá své. 

Nic takového nemáme.

Dřív jsme jezdili za teplem, teď před ním utíkáme.

Neumíme s tím tady pracovat.  Některé louky jsou úplně spálené, vody ubývá. 

Tedy moře nemáme určitě, a mít nebudeme. Ale voda není v řekách, v potocích, ba ani v umělých nádržích. 

O studnách ani nemluvě.

 A klimatizace také zatím není standardním vybavením českých domů.

Onehdá se jeden známý chlapec udiveně vyptával svých rodičů, kteří stavěli dům před pětadvaceti lety, proč tam, pro boha, neudělali klimatizaci? 

Koukali na něj docela pobaveně. Tehdy bylo všechno jinak!

Klasický mezigenerační dialog.

 Tenkrát šlo spíš o zateplení, aby nebyla zima, než aby nebylo horko.

A je to jen čtvrt století a všechno jinak.

Krajina vysychá.

Vybavuji si zásahy minulé doby, meliorace, narovnávání řek, vysušování půdy, tedy vše, co dnes škodí.

K tomu klimatická změna, která tedy podle naší vlády u nás není.

 Líbí se mi ten vtip, který koluje po sítích, jaké by asi muselo být vedro, kdyby to Motoristé nezrušili, tu klimatickou změnu.
Klesá a mizí voda, ubývá úrodná půda, ve městech je nedýchatelno…

Přitom všem se veřejnost většinově tváří, jako že nic se neděje. Je léto, tak je horko, no…

No, nevím.

Praha je šílená, tam jsou vedra nesnesitelná.

Mimo město je to lepší, malinko, je víc kam se ukrýt. Do lesa, pod strom, k vodě.

A navzdory všemu je krajina pořád plná domácích bazénů, byť je jich méně, než bývalo. Ale jsou pořád.

Nešetříme.

Ale nejhorší je, že není voda, neprší a nikoho to moc neznepokojuje.

Jako by se věřilo, že se to nějak vyřeší.

Že nakonec přijde pořádný déšť, naplní studny, potoky a rybníky.

Krajina se zase zazelená.

Že příští léto prostě zase bude normální.

Jenže ono to vypadá, že naopak, bude ještě hůř. Letos padaly čtyřicítky, ale vize mluví i o padesáti stupních…

A už to ani není dystopie...