Třicítka

 Kdysi bývaly třídy narvané dětmi. 

Bývalo i sedmdesát děti ve třídě. 

To tedy nepamatuji, jen jsem to viděla v nějakém pedagogickém muzeu. 

Bejvávalo...

Pamatuji ale čtyřicet dětí, to jsem na gymnáziu zažila já. Pár jich sice během prvního ročníku vyhodili, ale i tak, pětatřicet dětí je slušná nálož.

A to se bohužel vrací.

Pamatuji kupodivu i doby, kdy se trendem stávalo méně dětí, s ušlechtilou myšlenkou, aby se učitel mohl věnovat i jednotlivcům.

Pak přišly doby, kdy počet dětí ve třídě snižovala klesající porodnost.

A jak se dějiny opakují, tak ušlechtilé myšlenky vyšuměly, ideu nahradily prachy a počet dětí ve třídách se začal zvyšovat.

Pak do toho vstoupil jakýsi populační boom, který zjevně úřady zaskočil, a ačkoliv trvá již dvacet let, nikdo ho moc neřeší.

A třídy jsou opět našlapané.

Učit třicet a více dětí je učitelské peklo. 

Vůbec tím ale nemyslím, že by děti byly nějak nevzdělavatelné. Je to prostě o tom, že se tímto množstvím škola mění v továrnu, neosobní a nevlídnou, jen jakousi výrobní linku, která na konci vyplivne desítky absolventů. S papírem, razítkem, ale bez vzdělání a bez vztahu k poznávání. Prostě to nějak  v té mnohohlavé džungli přežili.

Z pedagogického pohledu je rozdíl v počtu dětí ve třídě docela markantní. Třída kolem dvaceti žáků je taková ideální: učitel má šanci každému věnovat pozornost, žáci se cítí víc zapojení a vzduch ve třídě je snesitelný. 

O tom, že je to lepší pro děti, o tom ani nediskutuji. Existence v menším kolektivu je určitě přijatelnější než v davu, který může být vším možným.

Když se počet dětí přehoupne přes třicítku, žáci se ztrácí a učitel se promění v dirigenta obrovského orchestru – jen místo hudby se snaží zkrotit chaos, hluk a neustálý zmatek.

Nemám nic proti moderním vychytávkám, skupinové práce, digitální pomůcky … Ve velkém ale ani tohle nejde. Tedy jde, ale bídně..

Navíc, nic nenahradí, když si můžete s někým v klidu promluvit, vysvětlit mu něco zrovna tak, aby to pochopil. 

A to při třiceti studentech už bývá trochu „mission impossible“.

Takže ideální třída? 

Kolem dvaceti žáků. Dost místa pro učení, trochu prostoru pro legraci, a hlavně žádný chaos, při kterém učitel přemýšlí, jestli je víc školní třída nebo středověké tržiště.

Jenže je to dost utopie. Ve státním školství určitě.