Věstonická Venuše

 Letošní červenec nám, krom jiného, nabízí i seznámení s jednou letitou dámou. Pradávnou Věstonickou venuší.

Je to totiž sto let od jejího objevení. Právě dnes.

Ač si mnozí myslí, že je ve veřejném prostoru kontinuálně od pravěku, opak je pravdou. Máme ji ve veřejném prostoru a kolektivní paměti právě jen sto let. 

Věstonická venuše není žádná socha antické bohyně s dokonalými proporcemi. Dnešní estetické ideály by ji možná trochu zaskočily: je malá, robustní a s důrazem na partie, které v pravěku asi byly v kurzu.

Patrně to byl pravěký ideál krásy, něco jako dnešní filtry na Instagramu.

Anebo to vůbec nebyl pokus o Miss Pravěk, ale spíš první 3D symbol plodnosti – vzkaz do vesmíru typu „chceme hodně mamutích steaků a velké rodiny“.

Po svém objevení se venuše stala celebritou. Kdekoliv se dneska objeví, provázejí ji neuvěřitelná bezpečnostní opatření. Když ji někde vystavují, přísně ji hlídají – skoro jako by se báli, že by mohla po tisících letech ožít a utéct zpátky do pravěku.

Normálně odpočívá v trezoru Moravského zemského muzea v Brně, kam se na ni chodí dívat odborníci a školní výpravy.

Eduard Štorch, který psal knihy o pravěku, ji ve svých příbězích dost hodně oživil, možná i proto je z ní dneska taková Miss Pravěk. Představoval si, jak kdysi dávno žila svůj pravěký život. Natolik intenzivní, že si ji někdo chtěl uchovat v paměti i v podobě sošky. Ta pak možná byla dárek, možná talisman, možná sochařův pokus o uměleckou revoluci. 

Dnes je ale hlavně symbolem pravěké kultury – důkazem, že naši dávní předci nebyli jen lovci a sběrači, ale taky tvůrci.

Za sto let od svého objevení venuše dokázala mnohé – i když je stará tisíce let, pořád umí vzbudit zvědavost. 

Možná se jednou dozvíme víc o tom, kdo ji vlastně vyrobil a proč. 

A do té doby?

No, můžeme aspoň doufat, že někde v zemi leží další podobná překvapení. Třeba pod vaší zahradou!

Anebo venuši zařadit do seznamu svých letních cílů. Jako tisíciletá dáma se stoletými narozeninami – či spíš objeveninami, si nějakou naši letní návštěvu určitě zaslouží. 

 A pokud třeba při rytí zahrádky  narazíte na něco zajímavého, zavolejte archeology.  Třeba budete šťastnými objeviteli nového historického artefaktu, jako byl kdysi slavný Karel Absolon.

A také ať se z vaší vykopávky nestane bizardní  příběh o tom, jak někdo vyhodil pravěké umění do kontejneru.