Běh na dlouhou trať

 „Máš šanci v květnu konečně se začít hýbat,“ vysvětlují někdy zanícení milovníci běhu, kteří se pokouší zatáhnout do pravidelného pohybu i notorické kavárenské povaleče.

 „Je ideální čas, hezké počasí, pro sport jako dělané!“

A bez pohybu se nic nevyvíjí, lze ještě dodat, bez ohledu na roční období.

  Možná, že podobně argumentoval před sto dvaceti pěti lety Jiří Guth Jarkovský, když zakládal Český olympijský výbor.

„Pojďme se pravidelně hýbat, běhat, sportovat. Vždyť bez pohybu všechno zakrní!“

Jiří Guth Jarkovský byl ve svém argumentování zjevně úspěšný, vznikl nejen olympijský výbor, ale první čeští olympionici se objevili už na olympiádě v Paříži v roce 1900.

 Sport tehdy nebyl tak všeobecně rozšířen, nebylo to moderní. A určitě nebyl profesionalizovaný, proto nešlo o jednoduchou akci, založit olympijský výbor.

Ne snad, že by ten květen hrál rozhodující roli. Šlo o běh na dlouhou trať, jednalo se o tom dávno před 18. květnem, kdy vše vstoupilo v platnost.

Ale fakt, že květnové dny vybízejí k běhu či k chůzi v rozkvetlé přírodě, na tom se ani v letošním evropském květnu nic nemění.  Navíc lze symbolicky konstatovat, že i naše cesta do Evropy byl běh na dlouhou trať. A že letošní dvacetileté výročí neznamená žádné proběhnutí cílovou rovinkou, ale teprve pořádné rozběhnutí.

To určitě stojí za připomenutí a oslavu.

  Když k tomu přidáme i klasické májové tradice a zvyky, lze se proběhnout rozkvetlou alejí, s polibkem na závěr. A vizí, že i letošní květen nastartuje nějaký zajímavý běh na dlouhou trať.