Do školních lavic se asi hned tak nevrátíme. Anebo možná
hned po víkendu, člověk nikdy neví, co naše kompetentní vláda rozhodne. Ale nyní
tedy vycházím z poslední oficiální známé informace, že
po 25. květnu se mohou vrátit malé děti, velké už do konce
roku nenastoupí. Maturanti mohou do školy (tam ale nikdo neníJ), aby se připravili na
zkoušku, která možná bude (kdy to nikdo neví) anebo také nebude.
Vysokoškoláci to mají
obdobné, mohou ti, co končí. I když se nyní zdá, že vlastně mohou všichni?
No, nikdo nic neví, klasika.
Já chci vycházet ze situace, která se týká nás, tedy
osmiletého gymnázia.
12. března nás vykopli ze škol. Zjistili jsme to z novinek
cz., žádná zpráva z MŠMT nepřišla. A celý den trvalo, než se něco
oficiálního zveřejnilo. Na web MŠMT se dostat nepovedlo, byl trvale spadlý. A tak to
bylo (a vlastně je) i nadále. Nic kompetentního se k nám nedostalo.
Jsou to prázdniny nebo ne? Co maturanti? Co přijímačky? Jak známkovat?
Nebo neznámkovat?
Nic. Poraď si sám.
Poradili jsme si, samozřejmě. Hned jsme zahájili on line
výuku, denně dopoledne učíme, vidíme se, vykládáme, jdeme dál.
I kroužky máme,
jazykové a další, které přes online výuku jdouJJ
Není to jednoduché,
kolikrát sedím u počítače dvanáct i více hodin, přípravy, aby to nějak
vypadalo, jsou jiné a náročnější než v reálu, ale jde to.
Ani děti to nemají lehké, soustředit se u monitoru není
snadné, ale vidíme se, komunikujeme, pracujeme, učíme se. Navzájem.
Ale pořád nic nevíme.
Bude vysvědčení nebo ne? My se učíme, ale známkování je
logicky jiné než obvykle. A jinde se učí úplně jinak, třeba jen přes telefon,
přes úkoly, budou ta vysvědčení srovnatelná?
Budou maturity,a když se tvrdí, že budou, proč už není datum? Jak se k tomu
mají maturanti postavit?
A co ta docházka? S rouškou nebo bez?
Prostě tisíce otázek bez odpovědí.
Ne vždy se odpovědět dá, ale na něco už by měl být jasný
názor.
I když třeba čekáme na nějaké noční jednání vlády, která nás
bez vědomí ministra školství pošle do školy už v pondělíJ
A to vycházím z naší situace. A neřeším (tady, jinak ale hodně), jak dětem chybí vrstevníci, kontakt, osobní výklad atd.
Navíc si myslím, že my jsme na tom ještě dost dobře. Cítím i podporu ze strany rodičů, vnímám i časté pozitivní ohlasy.
Ale vím, že je i mnohem
hůř. Někde se neučí, jinde jsou zavaleni úkoly. Někde mají podporu rodičů,
jinde naopak. Slyšela jsem i názor, že nebude
přeci kupovat dítěti počítač na online výuku. Až ho škola zaplatí, stejně jako připojení, pak snad….
Někde se z domácí výuky radují, jinde jsou z ní na
prášky.
Často se média,
rodiče či jiní opírají do digitální negramotnosti učitelů, ale o té své už raději
nemluví.
Četla jsem i takové „progresivní aktivistické“ názory, že
konečně digitalizace do škol. A že to jde, když se chce, nebo musí....
Jenže ono by to nešlo, kdyby to nebylo předpřipravené. A
zkoušet to v dobách klidu, jako že si cvičně plošně zavřu školy, abychom
vyzkoušeli, zda půjde učit na dálku? Asi docela nereálné, leč tam už kritici
školství nedohlédnou.
Ale závěr je pořád stejný, jako začátek. Z oficiálních míst
jde ticho, nebo zmatek, ale rozhodně ne nic kompetentního.
No a za sebe, já bych šla normálně učit hned. Chybí mi ten
kontakt, přes monitor to prostě není onoJ
Žádné komentáře:
Okomentovat