No, bývaly doby, kdy jsem se v tomto směru moc
nevybavovala.
„Jsou to také lidé, musí se nějak živit,“ přesvědčil mě
jeden altruista a od té doby je minimálně vyslechnu. A někdy s nimi i vedu
vlídnou konverzaci. I tentokrát jsem byla vstřícně naladěna. Jsou prázdniny,
ráda napomohu někomu v jeho pracovním úsilí. Žena se mi mile představila a
upozornila, že náš hovor bude nahráván.
Ano, vím a akceptuji.
Průzkum se týkal poslechovosti rozhlasových stanic.
„ Co z toho tedy bude vyplývat?“ ptám se i nadále
vlídně. Paní ovšem vlídnost ztrácí, dost odsekává, že jde o statistiku.
„ Dobrá tedy,“ souhlasím a vyčkávám dotazy. První se
rozhlasu moc netýká, žena vyjmenuje několik profesí, ve kterých nesmím
pracovat.
Nepracuji.
„Kolik je vám let?“ pokračuje monitorovaný dialog. Tady se zarazím já. Neumím moc zveřejňovat svůj současný věk, a také ani nechci.
Poctivě to ženě vysvětlím, že nechci udávat svůj věk. To už jí ale asi pěkně lezu na nervy.
„Musíte!“ sdělí mi úsečně.
„Já ale nechci,“ ještě se bráním.
„Prostě musíte, bez toho se nehneme dál!“ trvá na svém žena
na druhém konci drátu (lze toto spojení v mobilní době ještě vůbec
používat? Dráty tam přeci dávno nejsou….)
Chvíli se cukám, ale statistika je statistika, tak jí nějaký
věk řeknu. Něco si vymyslím. A suše do telefonu sdělím, že je mi 62 let.
A lehce se usmívajíc do telefonu podvědomě čekám jakousi
lichotku, jako že mám mladistvý hlas na ten věk, či že by to podle hlasu
netipovala:-) nebo prostě jen nějakou další statistickou otázku.
„Aha, ozvalo se z druhé strany. „Tím pádem pro nás
nejste relevantní !“ ( rozuměj, tím pádem nás nezajímáte) a telefonát byl
ukončen!!!
Tak to mi tedy sklapla čelist. V době přehnané
politické korektnosti vám při zjišťování poslechovosti rozhlasových stanic na
férovku napálí, že jako starý posluchač je nezajímáte!
Tahle země prostě není pro starý!
P. S. A pak mě napadlo, že pokud si někdo ve statistice
vyčetl, že dnešní mládež poslouchá rozhlas a že třeba nějakým průzkumem ještě
zvýší procento mladých, co poslouchají rozhlas, pak tedy statistice asi moc
nerozumí. Ale to je zase jiný příběhJ.
Jsem zvědavá, co se dozvím, až zase někdy laskavě a vlídně přijmu hovor z neznámého
číslaJ
Tak to je hodně drsné. Ale mnohé to vysvětluje.
OdpovědětVymazatRoky jsem poslouchala stanici Praha. Mám ráda mluvené slovo, rozhovory se zajímavými lidmi, hudbu ne komerční. To vše kdysi Praha splňovala. Byla oblíbenou stanicí hlavně pro starší posluchače. Před pár lety napadlo nějakou chytrou hlavu, že je třeba udělat změnu. Doba je moderní, tak se změnila celá koncepce vysílání. "Prý" na základě průzkumů si to posluchači přejí . Dobré rozhlasáky vystřídali často herci, kteří to brali jako takové přilepšení k příjmu. Podle toho to taky vypadalo. Hudba ze změnila, přibyl "socialistický pop". Co na tom, že velké množství posluchačů bylo naštvaných, psali, stěžovali si. Byli nazvány zpátečníky. Doba se mění, musíme jít s proudem, jinak ztratíme posluchače - to byla mantra nového vedení.
Jaké bylo překvapení, když se zjistilo, že Dvojce trvale ubývají posluchači! Takže situace se opakuje, od letošního roku dochází k další změně ve schématu vysílání. Opět je důvodem přilákat nové "mladé" posluchače. Výsledek je takový, že není skoro rozdíl mezi veřejnoprávním a komerčním rádiem. Plky, plky, překřikování a chichotání moderátorů, blbá muzika. A to už došla trpělivost i mě. Takže sbohem Dvojko. Občas si něco zajímavého poslechu z archivu.
Už je mi teda jasné, jací posluchači chtěli změny. Určitě to nebyli 50+, protože ti nikoho nezajímají. Fakt smutné....
Mám to úplně stejně, Majko. Letošní "dopis ředitele" posluchačům, kterým vysvětloval, proč to bude ještě horší ( on tedy tvrdil, že pokrokové a lepší) mě dost rozladil. A to jsem ještě neměla zkušenost s monitorovaným rozhovorem:-) Teď alespoň zase vím, proč tomu tak je:-)
OdpovědětVymazatJitu,j j uu tyhle telefonáty nedávám!Prostě jim slušně odpovio,že jsem v práci a nemohu se vybsvybav!Případné páteční odpolední rozhovory také slušně odmítám.A jak pišp Majka,moc rarr,jsem poslouchala ČRo2?Nedavno změna, mě nepochopitelná a tak zůstávám u audioknih a CD.
OdpovědětVymazat