Včerejšího Valentýna jsem zasvětila zubaři. Ne tedy celý
den, ale návštěva tam byla. Ani jsem si to nemusela nikam znamenat, dobře se to
pamatovalo. Prohlídka na Valentýna. A přesto, že chodím k zubaři
pravidelně, tedy jednou za půl roku, vždycky mě tam něco překvapí. Vývoj tady
nejde, ale běží dost divokým tempem. Když si vzpomenu na svoje dětství a
zoufalý strach z návštěvy ordinace, mám dojem, že dnes žiji v jiné
galaxii. A to jsem nezažila kováře ani nožní vrtačky, ale i tak byl zubař v době
reálného socialismu dost velký postrach pro celou dětskou populaci. Dnes tedy
vstupuji do zubní ordinace s pocitem zvídavosti, co nového zde zase bude.
Někdy mám dojem, že se reálně ocitám v laboratoři NASA, všechno je takřka
vesmírné. Kdybych nemusela mít otevřen á
ústa, cítila bych se takřka jak na kosmetice. Nevím, možná mám jen štěstí na
šikovné zubařské ruce nebo mě ještě nepostihlo nic zásadního, ale o svých
posezeních- či spíš takřka poleženích- v zubařském křesle zatím mohu
mluvit jen v superlativech. Tak uvidíme, co bude za půl roku, jaké nové
vychytávky se objeví.
Žádné komentáře:
Okomentovat