Voličský průkaz

Volby mimo bydliště jsou jednoduché. Pořídíte si voličský průkaz a volíte. Taková je teorie. Ovšem strom života má i vedlejší výhonky. Třeba vydání průkazu je dost byrokratický vopruz, alespoň u nás tomu tak bylo. Pak vyvstane zásadní otázka, koho volit? Budu v těch Kotěhůlkách, ve kterých se během voleb náhodně nacházím, volit úplně jiné lidi, tedy tamní domorodce, či zda si mám vézt svoje volební lístky, abych kdesi na Vysočině hodila do urny pražské kandidáty? Chvíle bádání nastolené otázky vysvětlila, ale nebylo to tak úplně snadné. Stejně jako dotaz, jak je to v zahraničí? To musíme do hlavního města? Když jsem někde na ostrově, tak je to kapku komplikovaný dovolenkový výlet. Leč, je tomu tak, takže je asi nejlepší v době voleb nikam nejezdit. Pokud tedy volíte či volit chcete. Protože nevoličům to může být srdečně ukradené. Asi jako vše, když nejdou volit, ale to bych se pouštěla do takřka sociologických debat, což nechci. Chci se jen pozastavit nad složitostí systému, což je v době virtuálního života dost prapodivné. Jako by se nedalo volit elektoktronicky. Nedalo. Někde to jde, třeba v Estonsku, jinde ne, třeba u nás. A tak hurá pro voličský průkaz. Nebo zůstat hezky domaJ