Vždycky, když někde narazím na poznámku o selském rozumu,
přemítám, co tato kategorie vlastně znamená? Moje babička o selském rozumu
mluvila v okamžicích, kdy se něco vymykalo logice či nějakému řádu věcí. Zatímco
dnes se o selském rozumu nemluví takřka vůbec, protože žijeme v zajetí
anglikanismů, občas mě retrospektivně napadá, zda by se tato kategorie neměla
znovu oprášit a vytáhnout do světla ramp. Protože jsou kolem nás věci, kterým
opravdu nerozumí, jsou ale tak nějak všeobecně přijímány, údajně i zákonem
garantovány, přesto se podle mého příčí zdravému, respektive selskému rozumu. Tak
třeba nedávno se řešila kulišárna s předností na kruhových objezdech,
hloupost už od prvního pohledu, přesto se jí všichni regulérně zabývali, ba
dokonce měla (má?) oporu v legislativě. Také jsem se dočetla, že když
odbočujete vlevo a napálíte to do někoho, kdo vjel do křižovatky na červenou či
jinak porušil pravidla, jste stejně vinen vy, jelikož jste měl podobnou reakci
předvídat. Nu, selský rozum pláče, protože při podobném předpokladu odbočím na
křižovatce doleva bezpečně pouze tehdy, když tam budu sama. Ale nabyl apríl,
když se o tom diskutovalo, prostě to tak je. Stejně jako je neoddiskutovatelný
fakt, že člověk, odsouzený za teroristický čin, získá od norského soudu
odškodnění za to, že věznice porušuje jeho lidská práva.
A nikoli tím, že by
zažíval nějakou šikanu, ale nemá dostatečně luxusní prostředí. Co na to selský
rozum? Pláče, logicky. Stejně jako nad zprávou z české věznice, kde si
jakýsi vrah vysoudil peníze za újmu na svém zdraví způsobenou tím, že se
v jeho okolí kouří. Nu, újma těch, které připravil o život, je zjevně
vyřešena jeho luxusním vězněním, nyní je řada na něm, aby hájil svoje práva. A
ejhle, je mu vyhověno? Podobně jako těm, co z poslanecké sněmovny zamířili
do vězení, přesto berou výplatu, ba i náhrady dostávají. V takové výši, že
by za ně dokázala spokojeně vyžít kdejaká nezisková organizace, na kterou ale
nejsou ve státním rozpočtu prostředky. Na náhrady vězněného poslance ale ano.
Selský rozum už přímo štká, leč to je tak vše, co s podobnou současnou
neuvěřitelnou situací lze udělat. Selský rozum prostě zmizel v propadlišti
dějin, protože kdyby měl reagovat na absurdity, které jsou dnes na denním
pořádku, musel by asi padnout do kómatu. Možná by se mohl nenápadně za evropské
peníze nějak revitalizovat. Samozřejmě pod nějakým jiným, evropsky znějícím
označením.
Pravda, je tu jedno nebezpečí. Jak jednou začnete
s evropskými fondy, může se stát, že je začnete využívat úplně jinak, než
bylo původně určeno. A selský rozum zase ostrouhá. Časem se zapomene, nač byly
peníze vůbec určeny, a také kde se vlastně rozplynuly. Jestli se pak najde
nějaký kritik, a většinou se vždycky nějaký naivní romantik objeví, dostane se
mu poučení, že když bude strkat nos do věcí, do kterých mu nic není, nemuselo
by to dopadnout dobře. Z toho plyne, že selský rozum zjevně nemá velkou
šanci. Tedy pokud o něm vůbec přemýšlíme, protože je to tak trochu nošení dříví
do lesa.
Žádné komentáře:
Okomentovat