Láska na Krymu

 Někdy je divadlo dlouhodobě plánované, jindy spadne jako dar z nebes. A tak spadla Láska na KrymuJ. Dokonce premiérová. Úspěšně se vmáčkla mezi všechna ta předvánoční setkání a jiné adventní aktivity. A vánoční náladu s sebou přinesla, ač téma je Vánocům na hony vzdálené. Nicméně, je to Divadlo Na Vinohradech a to je vždycky tak trochu slavnostní událost, svátky nesvátky. Tentokrát šlo o příběh vlastně veskrze aktuální, o vztah k Rusku, který je v našich končinách vždy napínavý. A o to víc v Polsku,odkud hra pochází. Premiéra znamenala i vstupní sklenku sektu, což bylo v adventním pátečním podvečeru vskutku milé. Vinohradské divadlo bylo tedy večer plné herců na jevišti i v hledišti.  Seděla jsem vedle Jany Štěpánkové a Ilji Racka, což je víc než exkluzivní společnost. Představení samo bylo zajímavé, asi to bude další divácky úspěšný kus. Zdá se, že jde o zábavu, ale z toho, co vidíte, vlastně spíš mrazí. Nejde jen o paralelu s Krymem a současností, ale i náhled minulého století, které se z určité noblesy přes bahno komunismu přelilo přes balast devadesátých let do jakéhosi mravního a estetického úpadku, ve kterém vlastně žijeme dodnes. Nu, není to hezký pohled do zrcadla.  Nicméně, představení určitě stojí za návštěvu. Ostatně, jako celé VinohradyJ